Kapitolou samu pro sebe jsou nyní ekonomické prognózy. Zatímco tábor pozitivních dogmatiků sází na letní revitalizaci světa, parta věčně zkrvavených košil ukazuje na hospodářský onen svět.
Problémem je fakt, že tak strmý propad feelingu nikdo nezažil. Pandemie je totiž pochopitelnější téma než sekuritizovaná hypotéka. Koncentrace děsu na startu však může urychlit konec krize.
Evropská unie se sice probudila do krize pozdě, s o to větším záchranným balíkem ale vyrukovala. Pro velký plán za v přepočtu 65 bilionů ukecávají unii hlavně Itálie a Španělsko. Obě země trpí nejvíce, ovšem v kondici nebyly ani před pandemií. Zejména Itálii držela nad vodou jen ochota ECB nakupovat římské bondy. Dluhy jihu Evropy se časem spustí s vehemencí gilotiny.
Záchranné plány mají přinejmenším v Evropě ambici vrátit ekonomiky do krizového bodu nula. Nikoli dlouhodobě slábnoucí Evropu selektivně prostříhat. Hlavního pozitivního poselství každé krize, totiž ekonomické katarze, se tak zřejmě nedočkáme.
