Velký povyk vyvolal o víkendu jeden ze šéfů Alternativy pro Německo (AfD) Alexander Gauland, když období Hitlerovy třetí říše označil za „trochu ptačího trusu“ na více než tisíci letech úspěšných německých dějin. Pustili se do něj zprava zleva, že prý nacismus přehnaně zlehčuje a k omluvě jej dokonce vyzvala umírněná frakce jeho vlastní strany. To, že o pár vět dříve nacismus jakožto jasnou prasárnu odsoudil, bylo v kritice jaksi pominuto.
Držme se jím nastaveného poměřování: Jak velkým trusem kterého živočišného druhu by tak mohl být v dějinách národů třeba takový katyňský masakr, řádění Rudých Khmerů nebo čínský Velký skok Mao Ce-tunga? Nebo poválečný odsun Němců či později československým komunistickým režimem páchaná zvěrstva?
Jak by dle poměru počet mrtvých versus čas asi vyšlo to Gaulandem zmiňované nacistické ptačí lejno ve srovnání třeba s tím komunistickým? Proč nacistickými zvěrstvy – zcela oprávněně – pravidelně varujeme před „příliš horlivými“ národními vlastenci, avšak komunistům jejich historické výkaly nevtíráme do tváře, necháváme jim vlivné posty, a dokonce je necháme sedat za jednací stůl, třeba kvůli jednání o podpoře vlády? Stejně jako jsou Němci přecitlivělí na nedostatečnou kritiku nacistického řádění, jsou Češi naprosto otupělí kritice řádění komunistického.
