ETF: Jak změnily přístup drobných investorů ke světovým trhům

Ochrana úspor a nutnost změny přístupu

Spořicí účty jsou skvělý vynález, ale ruku na srdce, poslouží spíš jako bezpečný přístav pro krátkodobou železnou rezervu. Pokud vám jde o dlouhodobé budování majetku nebo přípravu na důchod, úroky v bance vás nezachrání a inflace vám z úspor postupně ukrajuje.

Není proto divu, že se pozornost obyčejných lidí přesouvá k burze. Díky mobilním aplikacím a internetu už dávno neplatí, že investování je jen pro profíky v oblecích. Nepotřebujuete nonstop sledovat grafy, ani se nemusíte stát profesionálem na burze. Navíc zájem o ETF v Česku/Evropě v posledních letech výrazně roste.

Přístup je výrazně snazší než dříve, ale vyžaduje přípravu, protože investování nese riziko ztráty vložených prostředků. Jak tedy vročit do investování bezpečně? Tím nejsmysluplnějším prvním krokem přitom bývá takzvané pasivní investování.

Co přesně jsou indexové fondy a jak fungují

Když se bavíme o burze, spousta lidí si hned představí adrenalin. Sledování zpráv, tipování, jestli půjde nahoru zrovna Apple, nebo se naopak propadne Tesla. Pasivní investování je ale naprostý opak.

Místo, abyste hledali tu jednu vítěznou akcii a doufali v zázrak, koupíte si rovnou celý trh. Burzovně obchodované fondy, ETF, dnes nabízí řada investičních platforem, včetně XTB. V praxi to funguje tak, že správce fondu vezme akcie stovek nebo tisíců firem a zabalí je do jednoho balíčku.

Vy si pak koupíte jeden cenný papír, ale reálně vlastníte kousíček z každé z těchto firem. Tyto fondy obvykle jen jako přes kopírák sledují nějaký známý index. Třeba americký S&P 500 (pět set největších firem v USA) nebo MSCI World, který pokrývá rozvinuté trhy po celém světě.

Hlavní výhody pasivní strategie

Proč je zrovna tenhle přístup tak populární? Hlavním tahákem je klid na duši díky diverzifikaci, neboli rozložení rizika. Pokud vsadíte všechno na jednu firmu a ta zkrachuje, máte zkrátka smůlu.

Když ale máte v košíku pět set firem a jedné se zrovna nedaří, ty ostatní její propad většinou v klidu vyžehlí. Další obrovskou výhodou jsou minimální poplatky. U klasických fondů v bance platíte drahé manažery, kteří se snaží trh překonat (a mnohdy marně).

U indexových fondů běží všechno automaticky, takže roční poplatky se drží těsně nad nulou, většinou jen v desetinách procenta. A k tomu se přidává obrovská flexibilita. Začít můžete klidně s pár stovkami měsíčně.

Očekávaná výkonnost a úskalí trhu

Když se podíváme do historie, široké světové indexy připisovaly průměrné roční zhodnocení zhruba mezi 7 až 9 procenty (před odečtením inflace). To už je číslo, se kterým dokáže čas a složené úročení udělat v horizontu desítek let pořádné divy.

Jenže pozor, nemá smysl si malovat vzdušné zámky, trhy nikdy nerostou hezky v jedné přímce. Po cestě vás zaručeně čekají propady klidně i o desítky procent, jako tomu bylo za finanční krize v roce 2008 nebo na začátku covidu. Investování je maraton, ne sprint. Kdo uvidí červená čísla, zpanikaří a všechno hned prodá, ten prodělá. Základem úspěchu je zkrátka vydržet.

Upozornění: Historická výnosnost není v žádném případě spolehlivým ukazatelem ani zárukou budoucích zisků a hodnota investice může v čase výrazně kolísat směrem nahoru i dolů.

Závěrečné shrnutí a další postup

Indexové fondy jsou celkově transparentní, levný a časem prověřený nástroj, jak nechat peníze pracovat. Z nikoho sice přes noc milionáře neudělají, ale představují spolehlivou cestu k postupné finanční nezávislosti.

Recept na úspěch je vlastně nudně jednoduchý: nastavte si trvalý příkaz na částku, která vám v měsíčním rozpočtu nebude chybět, a posílejte ji tam s železnou pravidelností. Ať se děje, co se děje. Tím si postupně průměrujete nákupní cenu a vůbec nemusíte řešit, jestli jsou trhy zrovna nahoře nebo dole.

Než ale někam pošlete první peníze, mrkněte se ještě na to, jak u nás funguje daňový časový test, a počítejte s tím, že investiční horizont by měl být minimálně deset, ideálně spíše patnáct let.