Příběh první české McDonald's dynastie: Láska k burgerům a zákazníkům přeskočila z otce na syna
Jan Ostrý v McDonald's doslova vyrůstal, a to díky otci Zdeňkovi, který v roce 1993 otevřel v Ostravě první mimopražskou restauraci. Dnes je Jan historicky prvním franšízantem druhé generace v Česku a pokračuje v rodinné tradici. Spolu s bratrem Martinem, který vlastní restaurace v Teplicích, dokazují, že McDonald's je pro Ostré rodinnou záležitostí.
Když Zdeněk Ostrý, otec Jana, otevíral v Ostravě první McDonald's mimo Prahu, byl Jan ještě malý kluk. Přesto si tuto významnou událost vybavuje jako něco mimořádného. „Byl jsem tehdy ještě dítě a mnohé věci si pamatuji spíše z jiné perspektivy. Ale když se dnes dívám na fotky z té doby, je jasné, že šlo o něco výjimečného,“ vzpomíná.
Každý může vyrůst
Jeho cesta k McDonald's tak začala už v dětství, kdy s bratrem i bratrancem pomáhali otci s drobnými úkoly. „Snad to můžu říct, že už od osmi nebo devíti let jsme otci trochu pomáhali. Nebyla to práce v pravém slova smyslu, ale byli jsme pyšní, když jsme byli pověřeni nějakým důležitým úkolem, třeba posbírat tácy,“ usmívá se Jan. S postupem času ale přišla skutečná práce a také stále více odpovědnosti, až nastal okamžik, kdy podnikání po svém otci, kterému mnozí na Ostravsku neřekli jinak než „Pan McDonald“, převzal, a stal se tak prvním franšízantem druhé generace v České republice.
Rodinná tradice v McDonald's ale nezahrnuje pouze Jana. I jeho bratr Martin se nedávno stal franšízantem, srdce jeho podnikání je však v Teplicích. Ačkoli vedou franšízy v různých městech, udržují spolu pracovní vztahy a vzájemně si vyměňují zkušenosti.
Učili jsme se od táty i od ostatních
Od svého otce se Jan naučil především jednat s druhými, což považuje za základ úspěšného podnikání. „Otec nám vštěpoval vztah k lidem. Snažím se na jeho odkaz navazovat a budovat dobré vztahy se zákazníky i zaměstnanci,“ vysvětluje. Zároveň však přidává i vlastní přístup, inspirovaný zkušenostmi ze zahraničí.
Protože McDonald's nabízí propracovaný systém školení a profesního růstu, absolvoval Jan stáže v Singapuru nebo v Černé Hoře. „Hodně mě pak ovlivnil kolega z Polska, kde jsem měl možnost načerpat jiný styl řízení. Důležitá je organizace, mentoring a koučing,“ dodává Jan, který je rád, že stejné příležitosti k růstu mají díky globálnímu záběru McDonald's i ostatní kolegové a kolegyně. „Díky tomu, že McDonald's je globální značka, otevírají se našim zaměstnancům dveře do celého světa,“ zdůrazňuje.
Všichni jsme jedna velká rodina
Na práci s kolegy klade Jan Ostrý velký důraz. „Lidé jsou pro nás alfa a omega všeho. Bez kvalitních zaměstnanců bychom nemohli dosahovat současných výsledků,“ vysvětluje. V restauracích existuje jasná hierarchie, kde má každý svou zodpovědnost. Pro někoho přitom může být překvapením, že i takový propracovaný systém myslí na to, že lidé nejsou neomylní. „Každý dělá chyby, ani já nejsem výjimkou. Důležité je snažit se jim předcházet, a když už se stanou, tak se navzájem podpořit a poučit se,“ zdůrazňuje Jan.
Jan Ostrý se ve svých pěti restauracích snaží udržovat rodinnou atmosféru, a to i přesto, že počet jeho zaměstnanců se již počítá na stovky: „Chci, aby každý zaměstnanec cítil, že je součástí naší velké McDonald's rodiny. A to dokážete jen tak, že se s lidmi potkáváte a mluvíte s nimi. Třeba jen o životě,“ dodává.
Zároveň také vnímá důležitost dobrých sousedských vztahů. Proto se jím vedené restaurace zapojují do podpory místních komunit, ať již to jsou spolky vozíčkářů, hokejový klub Vítkovice, různé tělovýchovné jednoty nebo jiné společenské organizace. „Důležité je pro nás budování dlouhodobých partnerství, která jsou přínosná pro obě strany,“ zdůrazňuje Jan Ostrý.
Třetí generace? Hezká představa!
„Rodinná tradice je pro mě velká čest a zároveň závazek. Cítím odpovědnost nejen vůči odkazu svého otce, ale i vůči značce McDonald's. Snažím se být vzorem pro další potenciální franšízanty a ukázat, že rodinné podnikání může být v tomto oboru velmi úspěšné a může pokračovat i v dalších generacích,“ zamýšlí se Jan Ostrý.
Ačkoli je ještě brzy mluvit o předání „žezla“ další generaci, Jan doufá, že rodinný odkaz bude pokračovat. „Byl bych rád, kdyby ten odkaz, který zde třicet let vzniká, pokračoval dál. Do té doby chci ale ještě sám něco vybudovat,“ uzavírá.
