Před čtyřmi sty let vládlo Nizozemsko světovému obchodu. Psaly se zlaté časy a nizozemská společnost Verenigde Oostindische Compagnie se zkratkou VOC obstarávala veškeré byznysové aktivity ve východní části tehdejšího koloniálního impéria.
Historikové mluví dokonce o první akciové firmě na světě, připomíná německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Dnes je bývalý význam a koloniální rozpětí země pryč. Vzato z hlediska globální politiky, kope Nizozemsko, jehož voliči se právě vydali k volebním urnám, druhou ligu.
Ne tak v Evropské unii. Tam jsou Nizozemci stále v první desítce. Se sedmnácti miliony obyvatel jsou osmí, hustotou osídlení – s výjimkou Malty – pořadí vedou. A hospodářsky jsou na tom ještě lépe. Jejich ekonomika se drží svým výkonem na 17. místě celosvětově, měřeno hrubým domácím produktem na dolarové bázi. V EU patří Nizozemsku šesté místo, hrubý produkt v přepočtu na hlavu přisuzuje nížinaté zemi dokonce bronz.
Pro srovnání – na jednoho Nizozemce připadá ročně 40 900 eur, kdežto na Němce 37 900. Silně decentralizované Nizozemsko, jehož hlavní město Amsterdam není sídlem vlády (úřaduje v Haagu), představuje v současnosti důležitou adresu pro mnohé zahraniční podniky. Tady se historie obrací: zatímco kdysi se odtud panovalo, teď se tam mnozí stěhují, aby panovali.
Vzpomeňme klasickou poznámku u mnoha firem – že fungují podle nizozemského práva. Důvodem je vyspělý daňový systém, za nímž se stěhují mnohé holdingové společnosti, například nizozemsko-britský potravinářský kolos Unilever, ropný koncern Shell, IBM, ING, IKEA a Nokia.
V minulých letech zlákaly tamní výhody české hráče jako PPF, OKD, Zentivu či KKCG. Počty jsou prosté: když vyplatí každý z nich akcioná- řům stokorunovou dividendu a převedou ji do Nizozemska, odvede do jeho státní pokladny nulu. V Česku by přišel téměř o 30 korun. 
