Čína se na íránské krizi rychle učí z chyb USA. Staré pojistky už neplatí

Ohrožením Hormuzské úžiny drží Írán mocného protivníka v šachu. To je pro Peking cenné poučení: námořní blokáda Tchaj-wanu může být velmi účinný způsob, jak prosadit své plány. 

Čína si z války mezi USA a Íránem odnáší cenné poučení pro další snahy podrobit si Tchaj-wan. Vývoj bojů v Perském zálivu totiž naplno ukazuje, že námořní blokáda může být daleko efektivnější než nákladná a riskantní invaze. 

Kvůli íránské blokádě Hormuzské úžiny, kterou zatím nedokázaly zlomit ani masivní americké letecké operace a izolace íránských přístavů, nyní hrozí globální ekonomická recese. Americký prezident Donald Trump už několikrát ustoupil od další eskalace, čímž dal najevo, že jeho hrozby nemají velkou váhu. 

Čína vývoji konfliktu na Blízkém východě věnuje velkou pozornost. Peking, který si na ovládnutí Tchaj-wanu brousí zuby už dlouho, má řadu možností, jak ostrov získat. Podle analýzy časopisu The Atlantic by nejatraktivnější zřejmě v této chvíli byla blokáda ostrova podobná té, již Írán uvalil na Hormuz.

Výsledný šok pro globální ekonomiku by totiž byl mnohem horší než stávající energetická krize. Továrny na Tchaj-wanu vyrábějí více než třetinu světových mikročipů a podle deníku The New York Times ostrov produkuje až 90 procent těch nejpokročilejších. Bez nich by firmy musely zastavit výrobu počítačů, automobilů, chytrých telefonů, domácích spotřebičů a mnoha dalšího zboží. Výstavba datových center, jež pohánějí umělou inteligenci – motor amerického hospodářského růstu –, by byla bez pokročilých čipů, které Tchaj-wan vyrábí, nemožná.

Tchaj-wan, jejž Čína považuje za rebelující provincii, zůstává jednou z hlavních rozbušek možné války mezi USA a Čínou. Křehkou rovnováhu sil doposud udržovala také skutečnost, že případná invaze na ostrov by z vojenského hlediska byla mimořádně obtížná. Pokud by se USA a jejich regionální spojenci do střetu zapojili, mohlo by to skončit katastrofální porážkou Pekingu, jehož armáda žádnou válku bezmála 50 let nevedla. Příklad íránské blokády ale ukazuje, že k získání kontroly nad ostrovem může být i účinnější cesta, která by donutila Washington k ústupu skrze ekonomický nátlak. A možná i bez masivního vojenského střetu.

 „Závěr, jejž si Čína z íránské války vyvodí, je jasný. Nemusí dosáhnout rozhodujícího, strategického vítězství, stačí vytvořit dostatečný ekonomický a politický tlak, který ovlivní americké rozhodování,“ shrnula situaci analytička think-tanku CFR Elisa Ewersová.

Trn v čínském oku

Tchaj-wan byl po staletí nedílnou součástí čínské říše. Koncem čtyřicátých let minulého století po prohře v občanské válce se tam však uchýlila nacionalistická strana Kuomintang pod vedením Čankajška a ostrov se stal na komunistické Číně de facto nezávislým.

Podle části odborníků má Peking s Tchaj-wanem problém především kvůli tomu, že ostrov v posledních 40 letech vybudoval úspěšnou demokracii a ukazuje, že čínský národ lze vést k prosperitě i jinak než prostřednictvím komunistické ideologie.

Tchaj-wan byl též jedním z hlavních témat summitu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a jeho amerického protějšku. Čínský prezident upustil od své obvyklé zdrženlivosti a Trumpovi hned úvodem řekl, že neobratný postup v otázce Tchaj-wanu by mezi nimi mohl vyvolat otevřený konflikt. Dal tak najevo, že Čínu a USA vnímá jako rovnocenné a že si od americké strany nenechá nic diktovat. 

Trump po summitu prohlásil, že se ještě nerozhodl, jak naloží s plánovaným prodejem zbraní na ostrov, a kategoricky varoval před vyhlášením nezávislosti Tchaj-wanu. Porušil tak jedno z takzvaných šesti ujištění, jež zemi poskytl prezident Ronald Reagan počátkem osmdesátých let, když Američané normalizovali vztahy s Čínou. USA se tehdy zavázaly, že přes snahy o korektní vztahy nikdy nenechají Peking mluvit do toho, jaké zbraně hodlají ostrovu prodat. Trumpova prohlášení tak naznačují, že z konfliktu má obavy a rozhodl se jít Číně na ruku.

Svůj podíl na tom mají i lekce z Perského zálivu. Tam se mimo jiné ukázalo, že americká armáda si neumí efektivně poradit s masivními útoky relativně levných dronů. Podle bývalého analytika CIA pro Čínu Johna Culvera smazaly čínské ozbrojené síly náskok Spojených států v podstatě ve všech hlavních oblastech. V rozhovoru pro deník The Washington Post řekl, že Američanům zbývá jediná výhoda v ponorkách. „USA se soustředí na čínskou invazi na Tchaj-wan, protože to je scénář, u kterého máme největší jistotu, že bychom dokázali uspět. Jde tam o potápění lodí, v tom jsme skutečně dobří,“ uvedl.

Zároveň však dodal, že právě proto by Čína mohla zvolit jiný postup. Jedním z nich by mohlo být, že by větší část čínských sil zůstala pod ochranou protivzdušné obrany na pevnině a proti ostrovu by nasadila jen takzvané trestné útoky. Ty by měly za cíl ochromit tchajwanské politické vedení, ostrovní vojenskou a průmyslovou kapacitu. Součástí by byla i námořní blokáda. V případě blokády je totiž vždy ve výhodě ta strana, jež se snaží svobodu plavby omezit, oproti té, která si ji chce vynutit.

Na všechny tyto scénáře by USA musely odpovědět útokem na čínskou pevninu. Američané ale v posledních týdnech spotřebovali podstatnou část svého arzenálu na konflikt s Íránem a navíc by vystavili své základny v regionu zbytečnému nebezpečí. „Jestliže jsou pravdivé zprávy o tom, že jsme vypotřebovali velkou část našich zásob střel dlouhého doletu a střel pro protiraketovou obranu v boji s Íránem, tak nemáme ani zdaleka takové zásoby (řízených střel), jaké bychom potřebovali pro boj s Čínou,“ uzavírá bývalý analytik.

Silikonový štít se drolí

Důležitou součástí tchajwanské strategie doposud byla skutečnost, že ostrov ze sebe skrze výrobu mikročipů udělal nepostradatelnou součást dodavatelských řetězců velkých amerických a světových IT společností. Bývalá tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen nazvala tuto strategii, jež měla být pojistkou proti čínskému útoku, „silikonový štít“.

Podle Simona Shustera ale íránská válka tuto logiku zcela obrátila proti Tchaj-wanu. Opakované Trumpovy ústupky tváří v tvář hrozbě dalšího přiškrcení Hormuzské úžiny ukazují, že i mnohem slabší země, než je Čína, může použít globální závislost na určité komoditě proti Americe. Podle The New York Times by ztráta dodávek mikročipů z Tchaj-wanu v Americe mohla způsobit největší recesi od velké hospodářské krize v třicátých letech.

Lekce z Hormuzu si však mohou odnést i další státy, protože podobných „úzkých hrdel“ je ve světové ekonomice více. Prestižní web o bezpečnosti War on the Rocks se zamýšlí nad možností, že podobně jako Írán by Rusko mohlo zablokovat úžinu Kattegat mezi Dánskem a Švédskem, která je vstupní branou do Baltského moře. 

Podle analýzy by se nemuselo jednat o fyzickou blokádu, ale o vytvoření dostatečné hrozby na to, aby pojišťovny přestaly pokrývat rizika spojená s plavbou v tomto regionu. Taková situace by měla těžký dopad na evropskou energetiku, a to zejména kvůli tomu, že by znepřístupnila část terminálů na zkapalněný zemní plyn (LNG).