Sonda Hajabusa-2 (Sokol-2) se od rakety úspěšně oddělila po zhruba dvouhodinovém letu. V plánu má provést zevrubný průzkum planetky 1999 JU3, k níž má dorazit v polovině roku 2018. Vyzkouší přitom spolehlivost různých postupů, jichž lze při podobných bádáních využít.
Sonda bude těleso o průměru zhruba 900 metrů nejprve zkoumat dálkovými senzorickými přístroji. Poté na asteroid umístí dvě průzkumná pohyblivá zařízení MASCOT a MINERVA 2, která podrobněji prozkoumají povrch. Na základě získaných údajů pak budou určena místa přistání, kde Sokol odebere vzorky.
Než s nimi však zamíří k Zemi, provede ještě jeden významný experiment. Od sondy se oddělí odpalovací zařízení, jakési „vesmírné dělo“, které vymrští na planetku přibližně dvoukilogramový projektil. Ve vzniklém kráteru o předpokládaném průměru několika metrů se pak sonda pokusí získat také vzorky z hlubších vrstev, které se dopadem dostanou na povrch.
Ke složitosti této operace patří i načasování výstřelu a dopadu projektilu. Mělo by se tak stát v okamžiku, kdy se Sokol schová na odvrácené straně 1999 JU3. Hajabusa-2 stráví tímto zkoumáním planetky zhruba půldruhého roku. Vědecký tým JAXA, který projekt realizuje, předpokládá, že se aparát na Zemi vrátí koncem roku 2020.
Větší množství organických látek a vody
Planetka 1999 JU3 patří k asteroidům typu C, které jsou skalnaté, ale podle názoru expertů jejich materiál obsahuje větší množství organických látek a vody, než je tomu u jiných podobných vesmírných těles. Vědci si proto slibují, že by výprava mohla přinést nové důležité poznatky o tom, jak se ve vesmíru zřejmě šíří život.
Expedice Hajabusa-2 je druhým projektem JAXA zaměřeným na průzkum asteroidů a přepravu vzorků z nich na Zemi. První zařízení tohoto typu japonští vědci vypustili v roce 2003 a i jeho let byl úspěšný, i když návrat zkomplikovaly a prodloužily technické problémy - návratové pouzdro se vzorky přistálo v polovině roku 2010.
