Oblast v severovýchodním rohu Španělska bývala po léta motorem národní ekonomiky, svou produkcí je srovnatelná s Portugalskem. V poměru s ostatními provinciemi představuje i nadále velmi důležitý nadprůměr.
S prvním náznakem, že s Katalánskem není „něco“ v pořádku, přišel tamní ministr hospodářství Andreu Mas-Colell. V rozhovoru pro britskou BBC na otázku, zda jeho region nechystá „nějakou záchrannou akci“, odpověděl: „Ano. Katalánsko nemá jinou banku, než je španělská vláda. Takový je život. Každý zná situaci na trhu. Patříme mezi španělské daňové poplatníky, takže je normální, že si chceme nárokovat bankovní služby španělského ministerstva financí. Musíme spravovat své dluhy a splnit rozpočtový cíl.“ Mluvčí kabinetu Francesco Homs se následně pokusil ministrova slova zmírnit a upřesnil, že Barcelona o tomto kroku „přemýšlí“.
Pro Katalánsko, jehož sedm milionů obyvatel mluví vlastním jazykem, je v každém případě jakákoli prosba k Madridu silně citlivá. Regionu vládne rok a půl katalánsko-nacionalistický tým premiéra Artura Mase, který nahradil trumvirát socialistů, radikálů a zelených komunistů, a nahlas mluví o politické nezávislosti. Dluhové břemeno ve výši 42 miliard eur je jasně nejvyšší ze všech 17 španělských správních celků, následují Valencie (21), Madrid (15) a Andalusie (14).
Situaci ještě ztěžuje rozpočtový záměr centrální vláda, která chce letos dopustit nanejvýš 1,5 procenta nového zadlužení vůči HDP. Utahování opasku takto Barcelonu nutí, aby odkládala státní výplaty za servis od soukromého sektoru – pohledávky činí přes pět miliard eur.
