Emisní skandál Volkswagenu. Havárie raketoplánu Columbia. Výbuch na elektrárně Fukušima. Hnutí MeToo. Co mají všechny zmíněné události společného? Odpovědí podle odborníků, kteří zkoumají vliv firemní kultury na ekonomické výsledky firem, je strach. Všechny jmenované nezdary se podle nich zrodily z nemožnosti otevřeně mluvit o problémech ve firmě, přicházet s novými nápady nebo kritizovat nápady nadřízených. „Hlavním problémem je, že měříme úspěch manažerů na základě toho, jak plní tradiční ukazatele KPI, a už nehodnotíme, jak jsme těchto výsledků dosáhli a jak jsme se u toho cítili,“ shrnuje šéfka vzdělávací společnosti Atairu Radka Dohnalová.
Teprve v květnu 2015 mělo vedení německé automobilky Volkswagen všechny důvody pro to, aby bylo na sebe pyšné. V předchozím roce prodala automobilka přes deset milionů vozů, díky čemuž nárokovala titul největší světové automobilky, navíc s prvotřídní pověstí. Na podzim se ovšem všechno změnilo – Volkswagen čelil největšímu skandálu v dobách automobilového průmyslu. Zjistilo se, že společnost manipulovala měření emisí u motorů.
Jak napsat životopis?
A zatímco svět hledal hlavního zloducha, který s podvodným nápadem přišel, šéf odborářů Volkswagenu Bernd Osterloh problém vystihl velmi přesně. „Do budoucna potřebujeme klima, v němž se problémy nebudou skrývat, ale lze je otevřeně sdělit nadřízeným. Potřebujeme kulturu, ve které je možné a přípustné se s nadřízeným dohadovat o nejlepší možnosti,“ shrnul. Silným argumentem pro tento postoj je dlouhodobé mlčení, které ve firmě panovalo.
Zatímco o podfuku vědělo delší dobu několik desítek zaměstnanců VW, nikdo se neozval. „Bylo možné tomu předejít, kdyby inženýři VW působili v psychologicky bezpečnějším prostředí a mohli hlásit i ‚špatné zprávy‘, například to, že dosáhnout čistého dieselového motoru za požadovaných podmínek prostě není možné?“ ptá se autorka knihy „Organizace bez strachu“ (angl. The Fearless Organization) profesorka Amy Edmondsonová. Stejně jako Edmondsonová je přesvědčena i Radka Dohnalová, že odpověď zní ano, a to cestou budování pracovního prostředí založeného na důvěře a psychologickém bezpečí.
Vyhoření není problém jednotlivce
Hlavní problém dnešního korporátního světa zní krátce – KPI, tedy klíčové ukazatele výkonu. „Spousta firem hodnotí manažery pouze na základě toho, jaký mají výkon. Důležité ovšem je nejen, jaký je výsledek, ale i jak se toho výsledku dosáhlo,“ shrnuje Dohnalová. Za příklad dobré praxe označuje Google, který pomocí dotazníků zkoumá, jak se lidem v týmu pod vedením konkrétních manažerů pracuje. „Výsledek dotazníku má velký dopad na to, jak je výkon manažera posuzován,“ dodává.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
