Časopis Bravo se v Česku začal prodávat v roce 1991 a vsadím se, že v mé generaci není jediného člověka, který by jej ani jednou pod školní lavicí nelouskal. Číst „Bravíčko“ bylo tenkrát něco. Zpravidla nejbohatší spolužák, tedy ten, který dostával od rodičů největší kapesné a ještě ho neutrácel za první kusovky v trafice před školou, časopis zakoupil a ten pak šel při hodině hudební výchovy z ruky do ruky.
V dnešní době, kdy je možné se prakticky kdykoliv a kdekoliv připojit k internetu a přečíst si novinky ze života oblíbených herců a zpěváků na jejich webových stránkách či facebookových profilech, se zdá až neuvěřitelné, že Bravo bylo kdysi jediným zdrojem informací o našich tehdejších idolech. Dívčí i chlapecké pokoje zdobily jejich plakáty, které šly z časopisu vytrhnout, na nočních stolcích ležely texty a překlady aktuálních zahraničních hitů a nemálo z nás si dokonce vyrábělo vlastní „fotoalba“, do kterých si poctivě lepilo vystřižené obrázky ze stránek magazínu.
Popularitu a pravidelné čtenáře si získal i tzv. fotoromán, dvojstránka věnovaná nejnovějšímu filmovému hitu, který se blížil do českých kin, či rady, co si obléct a jak se nalíčit na narozeninovou či silvestrovskou párty.
Kapitolou sama pro sebe byla pravidelná a pravděpodobně bezkonkurenčně nejčtenější rubrika Láska, sex a něžnosti, kde se rozebíraly intimní problémy nejrůznějšího charakteru, které nedaly tehdejším teenagerům spát. Mnozí možná vděčí rubrice za to, že si dodnes nemyslí, že děti nosí čáp.
A proč vůbec Bravíčku v Česku odzvonilo? Podle jeho německého vydavatele Bauer Media, který za titulem stojí od samého počátku, je to upadající zájem čtenářů. Prodaný náklad časopisu od roku 2010 do poloviny roku letošního roku klesl z tehdejších 62 tisíc na 16 tisíc. Dlouhodobě se navíc propadala i čtenost magazínu, a to i přesto, že Bravo je po dalším legendárním magazínu ABC druhým nejčtenějším tištěným časopisem pro mládež v zemi.
Rozhodnutí stáhnout se z trhu je ale logické a nikoho nemohlo překvapit. Dnešní čtenáři nechtějí číst tištěné časopisy, raději si vše zjistí na internetu nebo sociálních sítích. A koneckonců tam najdou i tu „rubriku“ Láska, sex a něžnosti.
Jak se říká: Mrtvé tělo musí do hrobu. R.I.P. Bravo.
Lucie Bednárová pracuje jako novinářka od roku 2009. Dlouhodobě se věnuje problematice EU, o které píše v tuzemsku i zahraničí. Od roku 2011 vede redakci webového portálu EurActiv.cz. S měsíčníkem Strategie spolupracuje od roku 2015.
| Chcete něco dodat? Souhlasíte, nebo jste proti? Reagujte prostřednictvím facebookových komentářů, které můžete psát přímo zde pod článkem. |
|---|
