Nejnižší náklady byly v Německu (v průměru 287 043 eur). Za ním následovalo Řecko (357 051 eur), Polsko (445 129 eur) a Španělsko (496 208 eur). Náklady se vypočítávaly v přepočtu na 1000 metrů čtverečních komunikace. Účetní dvůr ve své zprávě zdůraznil, že rozdíly nelze vysvětlit různými náklady práce.
Zpráva uvedla, že zkoumané projekty zkrátily ve všech případech dobu cestování a zlepšily bezpečnost. Ve většině případů se ale postavily dražší dálnice tam, kde bylo možné postavit lacinější rychlostní silnici. Celkem 14 z 19 projektů výstavby dálnic a rychlostních silnic mělo nakonec nižší využití, než se předpokládalo při plánování stavby. Platí to i o dálnici z Drážďan k českým hranicím, kde provoz odpovídá 79 procentům původních předpokladů.
Dálnice jen tam, kde je to nutné
„Dálnice by se měly z peněz EU financovat jen tehdy, když to dopravní podmínky jasně vyžadují,“ řekl autor zprávy Harald Wögerbauer. V průměru činil u sledovaných projektů nárůst průměrných nákladů v porovnání s původními plány 23 procent. Průměrné zpoždění bylo devět měsíců, tedy 41 procent původně sjednaných lhůt. Zatímco v Polsku to byly „jen“ tři měsíce, v Německu sedm měsíců, ve Španělsku 11 měsíců a v Řecku 16 měsíců.
Zpráva unijních auditorů doporučila, že projekty spolufinancované z evropských peněz by měly napříště vycházet z jasně stanovených cílů. Stejně tak by unie měla podmiňovat svůj příspěvek nasazením nákladově efektivních technologií výstavby silnic, uspořádáním mezinárodní soutěže a vybíráním nejúspornějších nabídek.
