Dopravní stavitelství má hubená léta za sebou. Delší část provazu je nyní na straně stavebních firem, které dokonce některé zakázky odmítají. I tak tahanice v soutěžích často výrazně srážejí cenu a na stavbě samotné se hraje o každý patník a každou korunu. „Nestíháme dávat nabídky do všech soutěží a zakázky si i vybíráme, abychom si nesjednali práci, kterou bychom nedokázali kvalitně a včas odvést,“ říká František Fryš, jednatel jedné z největších stavebních firem v zemi, společnosti Swietelsky. Ta nyní buduje například dálnice D3 u Českých Budějovic, D6 u Lubence nebo D11 u Hradce Králové.
Práce je dost, kapacity nejsou, firmy nestíhají, přesto z tendrů stále vycházejí ceny oproti předpokladům výrazně nižší. Jak to jde dohromady?
Ale to vzniklo už dříve, někdy v roce 2009. Jde nejspíš o setrvačnost, v poslední době ceny rostou. Na počátku byla nerovnováha, stavělo se a najednou jako když utne. Velké akce se postupně dokončily a přestalo se projektovat. Byla to zoufalost. Ta vedla i k tomu, že mnozí začali přemýšlet o tom, že musejí zakázku získat za každou cenu a nějak pak přežít. I když na ní každý měsíc budou krvácet a prodělávat. Věřili, že mezitím se situace snad změní a zase vydělají a vše se nějak vykompenzuje. Co na to říct? Je to složité. Firmy se snaží stavět, a především si udržet lidi. Klíčové podle mne je zdravé podnikatelské prostředí, legislativa, o niž se lze opřít. Jinak budeme sklízet i trpké ovoce.
Není to sázka na nějaké vícepráce, na kterých se firma může zahojit?
To si nemyslím. Vícepráce jsou novinářsky zajímavé téma, ale málokdo ví, co se za tím pojmem vlastně skrývá. Vícepráce mají mediálně punc něčeho špatného. Také existují méněpráce, objemově je jich zhruba stejně, a ty se nekomentují. Stavební projekt je něco jiného než výroba velkých sérií někde v továrně. Každý je jiný, neboť ani projektant nemůže vědět dopředu všechno. Stavby se mění za pochodu a k tomu patří i vícepráce a méněpráce. Kdo stavěl rodinný dům, tak to dobře ví. S každou změnou přichází změna cenová i časová.
Co je u velkých staveb nejtěžší předpovědět?
Třeba geologii a podmínky v podloží. Projektant se rozhoduje podle úrovně znalostí, kterou v té době může mít. Něco se měsíce projektuje, projekt leží tři roky v šuplíku, pak se vyřizují územní a stavební rozhodnutí a povolení, dva roky se připravuje soutěž a až potom se staví. Za pět let se toho může mnoho změnit. A u nás příprava staveb trvá i 15 let. Stavění je složitý a dlouhodobý proces a objektivně přináší změny.
Vy tedy nepodezíráte kolegy a konkurenty z branže, že si myslí, že investor takříkajíc vyměkne nebo něco neuhlídá?
Nechci konkurenci hodnotit. To by byly spekulace. Moje zkušenosti jsou o tom, že většinou to nelze predikovat. A my takto rozhodně neuvažujeme. Investor by měl dokázat posoudit, do jaké míry nabídka odpovídá realitě. Tedy odpovědět si na otázky: Je projektová dokumentace aktuální a v pořádku? Má firma ucházející se o zakázku v ceně všechny náklady?
Cena se skládá z několika částí: přímých nákladů na práce, kam se promítají mzdy lidí, ceny objednávaného materiálu, výkony strojů, pohonné hmoty, energie, subdodávky. Pak je marže, která se opět skládá z několika částí. Z režijních nákladů, což jsou náklady na technické a ekonomické vedení stavby a firemní podporu. Tyto náklady má každá firma. Mělo by se kalkulovat s inflací, riziky, s pojištěním. To jsou důležité věci. A samozřejmě se ziskem. To není sprosté slovo, jak si někteří myslí. Zisk je důležitý, aby firma mohla dál žít, rozvíjet se investovat. A tyto investice se musejí vracet.
Zdá se mi ale, že firmy někdy pomíjejí právě ta rizika. A pak se diví.
Řeknu příklad. Stavíte dálnici, a když bude normální počasí, tak se nic neděje. Nebude-li, je problém. Máte odtěženo a naprší vám do aktivní zóny, což je prostor pod konstrukcí vozovky, kde se výrazně projevuje zatížení od silniční dopravy…
Pardon že přerušuji, vám tedy vyhovovalo letošní sucho?
Pro zemní práce spíše ano. Obecně ale pracujeme venku, extrémní vedra nejsou pro naše dělníky a strojníky příjemná. Ale zpět k otázce. Když prší, tak zemina nevyschne a nelze tam ani najet s mechanizací. Přitom potřebujete mít zeminu s potřebnou únosností, aby bylo možné na ní začít stavět konstrukce. Vlhkost, tedy obsah vody v zemině, je pro stavbu velmi důležitý ukazatel.
A když vám do toho naprší, tak nemůžete pokračovat v práci. Kapacity, stroje i dělníci stojí. Nelze je hned jen tak někam přesunout a pak zase hned vrátit. Stojíte, čekáte, platíte, začnou hořet termíny a narůstat ztráty. A naopak, když má firma štěstí, nabídne tuhle krvavou cenu a ono jí to vyjde. Je to klíčový půlrok, kdy se pracuje v zemi.
S jakými maržemi dnes počítáte?
Stavebnictví je obecně obor s velmi nízkými maržemi, pohybují se v řádu nízkých jednotek procent. I proto je velmi těžké dojít k nějaké více výnosné nabídkové ceně. Na druhou stranu pro investora je to velmi jednoduché. Dostane předběžnou cenu odhadnutou rozpočtáři projektanta, sníží ji o dvacet procent a vyhlásí soutěž. Zakázka se vyhlašuje na 30 milionů a kalkulantům firmy vyjde, že by měla být 34 milionů. Pak jim dojde, že investor už takto tlačí cenu dolů a dostává firmy do kleští. Firma si říká, že by zakázku chtěla, protože má v místě kapacity. A zvažuje: má dát cenu, která jí vychází? Nebo ji srazí a riskne třeba tu sázku na suché počasí nebo na sto různých jiných okolností?
Kdo o tom nikdy nerozhodoval, dilema nepochopí. Pak si v tisku přečtu, že firma XY je drahá, když nabídla vyšší cenu než předpokládanou. Je to složitější, než by se zdálo z jedné negativní zprávy o předražené zakázce.
Firmy a jejich sdružení často kritizují hodnocení tendrů výhradně podle ceny. Co si o tom myslíte?
Pro veřejné zadavatele je to v procesu zadávání nejjednodušší. Přijdou čtyři nabídky, jedna je nejlevnější, dáme mu to, ať je to kdokoli. Investor a jeho zaměstnanci pak mají jistotu, že je nikdo nebude napadat. Aby se zabývali tím, že nejlevnější firma je třeba ve špatné ekonomické situaci, nemá kapacitu v místě nebo s ní jsou špatné zkušenosti, to už by bylo moc složité. Ale znáte to pořekadlo – co je nejlevnější, nemusí být ještě nejlepší. Shrnu-li to, volí se cesta nejmenšího odporu. A opatrnost, neboť jde o veřejné prostředky.
Za sebe řeknu, že stabilní, zavedené firmy, což jsou zpravidla velcí zaměstnavatelé, věří, že kdyby se nerozhodovalo jen podle ceny, že by měly větší naději v soutěžní džungli uspět. A třeba by mohly odpadnout i některé popisované nejistoty. Rozhodně by to pomohlo kvalitě, životnosti staveb.
Není to ale z pohledu úředníků pochopitelné? K rozhodnutí potřebují tvrdá data, nikdo nechce skončit v teplácích.
To jistě, proto Státní fond dopravní infrastruktury připravuje metodiku pro vyhodnocování nabídek tak, aby nešlo výhradně o nejnižší cenu, ale třeba i o spolehlivost dodavatele, jeho personální, technické a ekonomické zázemí, kapacity, schopnost plnit tu konkrétní zakázku. Příprava může trvat rok, než se na jednotlivých stupních tato metodika projedná a snad uvede do života. Měla by vlastně doplnit zákon o zadávání veřejných zakázek. Ale i tak to bude pro zadavatele nejspíš složité. Úředník si bude muset obhájit, že zadává zakázku firmě, jejíž cena třeba byla až třetí v pořadí. Uvidíme.
Jak je to v Rakousku, kde má vaše firma kořeny?
Samozřejmě tam jde také o cenu, ale zároveň jsou tam zabudovaná i tato, řekněme měkká, kritéria. A hlavně, trh je stabilnější. Platí některá i nepsaná pravidla a používají se zaběhnuté a léty prověřené postupy. Preferuje se kvalita, spolehlivost, ale i společenská odpovědnost. Trochu kolegům od sousedů závidím i partnerské vztahy mezi investorskými a dodavatelskými firmami. Technické a věcné změny na stavbách se řeší vesměs společně a bez podezírání z nekalých praktik. Podobně se uznávají například inflační vlivy či nárůsty cen hlavních stavebních komodit během několikaleté výstavby. A preferuje se odbornost.
Autor je spolupracovníkem redakce
František Fryš (55) Jednatel Swietelsky stavební. Je absolventem českobudějovické stavební průmyslovky, obor dopravní stavby, a VUT Brno, fakulty stavební, obor konstrukce a dopravní stavby. Má dvě autorizace – dopravní stavby a mosty a inženýrské konstrukce. Začínal jako stavbyvedoucí, postupně byl i ředitelem závodu a výrobním ředitelem. Je sportovní rybář, má rád vodu, les. Hrál volejbal, jezdí na horském kole, poslouchá rock. |
