Na podzim 2005 přestali lidé z Nedvědice na Brněnsku chodit do lesa, děti si vyzvedávali rovnou u školy a po setmění nebylo na ulici nikoho vidět. 13. října se tam stala velká tragédie.
Právě les u Nedvědice si vybral Viktor Kalivoda, později známý jako lesní vrah, který nedávno spáchal ve vězení sebevraždu. Tehdy si chtěl zastřílet na živý terč. Tou dobou zrovna lesem šli František a Božena Ludvíkovi. Kalivoda bez milosti oba zastřelil.
Pro jejich syna Františka Ludvíka je událost i po pěti letech živá. „Často na to myslím a v hlavě se mi poslední den s rodiči odehrává stejně, jako by to bylo dneska,“ vzpomíná na osudný říjnový den čtyřiačtyřicetiletý Ludvík.
Den jako každý jiný
Čtvrtek 13. října 2005 pro něj nezačal nijak neobvykle. Ráno vstal a chystal se na odpolední směnu v nedaleké pile. V poledne usedl s rodiči ke stolu. „Výjimečně jsem s našimi obědval. Normálně si beru jídlo s sebou do pokoje, ale ten den ne. Je to divné, ale když o tom tak přemýšlím, jakoby mi tehdy něco říkalo, že mám s nimi poobědvat. Netušil jsem, že to bude naposledy, co je vidím živé,“ vzpomíná Ludvík.
Po obědě pomohl matce sklidit ze stolu, oblékl se a odešel na nedvědickou pilu. S rodiči se ještě stačil rozloučit. Říkali mu, že půjdou do lesa na klestí. V toto roční období je už většinou v Nedvědici chladno a Ludvíkovi si rádi navečer přiložili do kamen. Hodinu po jídle proto vytáhli starší manželé z kůlny dvoukolák a vyrazili do lesa.
V Jedlové, jak místní říkají nedalekému zalesněnému kopci, už čekal Kalivoda. Netušil, kdo lesem půjde. Čekal jen na oběť. Bylo mu jedno, na koho vystřelí. Jakmile uviděl starší pár, který táhl naloženou kárku s klestím, pozvedl svou legálně drženou pistoli Glock a začal střílet. Mířil na hruď. Poté, co se oběti sesunuly k zemi, přistoupil k nim a střelil je ještě do hlavy. Mrtvým manželům nic nevzal.
O něco později objevil těla v lese houbař. Syn zavražděných zatím nic netušící pracoval na pile. „V šest večer mi volali z vrátnice, že si pro mě přišla kriminálka. Nevěděl jsem, co se stalo. Prohledali mi skříňku, pak mě odvezli domů. Prohlédli si to tam a naložili mě do auta. Když mě vezli k lesu, tušil jsem, že se něco stalo,“ vzpomíná Ludvík, který zastřelené rodiče na místě činu identifikoval. Dodnes nechápe, proč se to stalo. „Nikomu nic neudělali. Vrah je přesto zastřelil jako nějakou zvěř,“ dodává syn obětí.
Důvod střelby nikdy neprozradil ani vrah. Dokonce ani před soudem, když se ho na motiv ptal soudce. „Proč se mě na to ptáte? To je absolutně nedůležité!“ odsekl Kalivoda na dotaz.
Kalivoda tvrdil, že chtěl zabít co nejvíce lidí. Policii dokonce přiznal, že původně plánoval vraždit v pražském metru. „V létě 2005 si asi patnáctkrát projel trať metra C a měl připravený prst na spoušti pistole, ale nikdy ho nedokázal zmáčknout. Svůj vražedný záměr si vyzkoušel několik dní před činem, kdy cvičně zastřelil dvě krávy. I jim mířil na hlavu,“ upřesňuje emeritní kriminalista Vladimír Matoušek.
Kalivoda ani v Nedvědici neponechal nic náhodě. Do městyse pod hradem Pernštejn přijel nadvakrát. Vzpomíná na něj i cukrářka Emílie Zelená. „Seděl u nás den před vraždou,“ říká Zelená. Tvář vraha si vybavila až poté, kdy ho uviděla v televizi. „Už přesně nevím, co si tenkrát dal, ale seděl u posledního stolu. Nic neříkal, jen koukal. Měl hrozné oči. Takové temné. Vlastně se tvářil jako vrah,“ líčí Zelená.
Další vražda
Po činu se lesní vrah vrátil domů, do Slaného na Kladensku. O tři dny později vraždil v lese znovu. Tentokrát zastřelil podnikatele Jaroslava Lendóciho. Pár dní nato, 20. října, ho policisté zatkli. Prozradila ho legálně držená pistole Glock ráže devět milimetrů. Vystřelené nábojnice na obou místech činu totiž byly stejné.
V červnu 2006 poslal Kalivodu soud do vězení na doživotí. „Tvrdil, že se několikrát pokusil o sebevraždu. Udělení doživotního trestu komentoval slovy, že nyní pro něj bude spáchat sebevraždu snadnější,“ říká Matoušek. Kalivoda se ve vězení podřezal o čtyři roky později, v neděli 26. září. Dva týdny po svých třiatřicátých narozeninách.
