Nejtvrdší jádro baníkovských fanoušků se při zápase Ostravy s Plzní popralo s policií tak, že tekla krev. Vzduchem létaly petardy, kamení i skleněné lahve. Šest lidí muselo na ošetření do nemocnice, mezi nimi také policisté.
„Vesměs to byly poraněné ruce, pohmožděniny, vykloubené prsty,“ říká kriminalista Václav Dančák.
Baníkovští chuligáni přišli bojovat o takzvanou Tribunu chudých na Bronzové ulici, kam se chodí dívat lidé bez lístku. Měli za to, že ji město chce zavřít. „Když zjistili, že to není pravda, byli už tak nabuzení, že se s policií stůj co stůj chtěli poprat,“ komentuje poslední ostravské řádění baníkovských rowdies policista, který se násilím na stadionech dlouhodobě zabývá.
K prvním výtržníkům se brzy přidali další, nakonec se do bitky zapojila asi pětistovka fanoušků, proti nim stály dvě stovky policistů. Čtyři z bijců slyšeli brzy poté obvinění z trestných činů výtržnictví, tři z nich také za násilí proti úřední osobě. A policista Dančák nevylučuje, že přijdou další obvinění.
Nejtvrdší v Česku
Policie dělí fanoušky Baníku na tři kategorie: nejvíce je obyčejných slušných fandů, kteří chodí na fotbal kvůli fotbalu. V prostřední skupince jsou fanoušci, kteří, když se napijí, občas něco vyvedou. „A pak jsou tady rizikoví fanoušci. Těch je nejmíň, ale jsou nejvíc vidět. Využijí jakoukoli záminku ke střetu s policií a s fanoušky soupeře,“ popisuje Dančák.
Baníkovští chuligáni jsou podle jeho zkušeností nejtvrdší v Česku. „S nikým nevycházejí, chovají se jako páni,“ vypráví policista.
Nejtvrdší jádro má kolem stovky členů. A podle Dančáka rozhodně na stadion nechodí kvůli fotbalu. „Jednou jsme po zápase v Brně vyslýchali fanoušky, kteří rozmlátili autobus. Ptali jsme se jednoho, jestli ví, kolik to skončilo. 8:0?, zeptal se s úsměvem. Věděl stejně dobře jako my, že nepřijel na fotbal. I na Bazaly chodí lidi, kteří se na hřiště vůbec nepodívají. Klidně jsou celou dobu otočení zády a s někým se baví,“ líčí Dančák postřehy ze stadionu.
S lidmi, kteří se k tvrdému jádru hlásí, se policisté znají osobně. Vědí, jak vypadají, jak se jmenují, kde pracují, s kým se scházejí. „Jinak to ani nejde, tyhle informace potřebujeme,“ říká Dančák.
Když hraje Baník, policisté si týden předem hlídají terén. Oficiální informace získávají přímo z klubu, ty neoficiální od svých dobrých zdrojů. „Musíme znát prostředí a dobře se v něm orientovat,“ říká k tomu Václav Dančák. Víc ani říct nemůže. Snad jen to, že se občas sami chuligáni diví, jak dobré má policie informace.
Nuly i vysokoškoláci
Dančák ví, že rowdies pocházejí ze všech vrstev. „Jsou mezi nimi rváči, co mají rádi adrenalin. Sorta je to různá. Od tupců, kteří jsou v běžném životě obyčejnými nulami, až po vysokoškoláky. V davu se zkrátka člověk chová jinak. Někteří lidé jedou třeba na chalupu, oni jdou na fotbal, aby se tam poprali,“ vysvětluje Dančák.
I když chápe, že se chuligáni rádi rvou, kroutí nad tím hlavou. „Vyžívají se v tom. My, policajti, s tím tak nějak počítáme. Je to naše práce. Ale odsuzuju, když to schytají nevinní lidé. Jako posledně: táta vezme kluka na fotbal a dítě dostane zásah slzným plynem,“ říká Dančák a připomíná nejotřesnější případ, který mají Baníkovci na svědomí: v roce 1999 házelo devět z nich kameny po projíždějícím vlaku, kterým jeli fanoušci Olomouce. Kamenem dostala do hlavy žena, která s fotbalem neměla nic společného, Iveta Cichá. Probrala se po čtrnáctidenním komatu. S poškozením mozku, bez pravého oka.
Václav Dančák dodává, že fotbablový stadion je něco jako novodobá aréna a fotbalové násilí k němu v Evropě prostě patří. „Radikální fanoušci často pochází z průmyslových oblastí, kde je fotbal reprezentantem celého regionu,“ poznamenává.
Jakkoli je mu chování rowdies protivné, jako policista se musí držet jediného pravidla: emoce stranou. „Policista se do nich nemůže zuřivě pustit, i kdyby chtěl. A nemůže utéct, i když by mu to pud velel. Policista musí jednat obezřetně a racionálně. Já bývám v takových chvílích vnitřně našponovaný a koncentrovaný. Jakmile přijde střet, spadne to ze mě,“ líčí Dančák, který prý na český fotbal chodí jen pracovně. „Nebývá tam nic moc kulisa, je to samá korupce. Raději si zajdu na hokej,“ přiznává s úsměvem.
Bojíte se na fotbale? A vzali byste na stadion děti?
