Jednou mi tak volá Karel Janeček, že mu právě Daniel Landa oznámil, jak o něm dnes večer na vyhlašování Slavíků řekne, že je to Král Králů a spasitel české země. A já na to: Tak to bude prů…“ směje se Ctirad Hemelík, který známému miliardáři pomáhal rozjet jeho projekt Pozitivní evoluce. Jak přiznává, původní idea o zaktivizování české populace narazila na hodně předsudků a různorodých představ všech aktivistů, ale pro Ctirada byly plné sály po celé republice při debatách o tom, „jak dál“ s naší zemí, každopádně zajímavým zážitkem. A pro něj typickým. Pozvedávat vědomí spoluobčanů se tento jinak celkem realistický podnikatel snaží třeba společným projektem filmu The Meaning and Mystery of Life s Petrem Vachlerem, kde se ptají duchovních učitelů z celého světa na prostou otázku: Co je smysl života? Nebo přednáškami slavných řečníků, které Ctirad přiváží přednášet do Prahy. Nebo pořádáním Festivalu Evolution na pražském Výstavišti. Nebo producentstvím divadla s indickým tancem „Šivovo kolo života“. Nebo projektem ProRegiony.cz, který třeba pomáhá pořádat výstavu Play, Broumovsko úžasného herního prostoru pro děti a dospělé z dílny Petra Nikla a Jiřího Walda. Nebo svým angažmá v podnikatelském Prague Business Clubu, kde býval svého času viceprezidentem. Teď se Ctirad chystá na svůj pomyslný Mount Everest. Pozval do Prahy americkou spirituální celebritu první třídy Deepaka Chopru.
Jak se vůbec zrodil nápad pořádat „esoterický“ festival, respektive veletrh?
Když jsem se v roce 2002 vrátil z Kanady a zastupoval jsem firmu, co vyráběla džusy, oslovila mě kamarádka Hanka Růžičková, která pracovala v Inchebě, tedy společnosti, která pořádá na Výstavišti veletrhy. Obcházela všechny vystavovatele tehdejšího veletrhu Eko Life v Národním domě na Vinohradech. No, a se mnou si plácla. Od začátku jsem totiž říkal, že je nejdůležitější program a že by to měl být spíš festival než veletrh. Taková oslava života. Věděl jsem, že ve světě to funguje, třeba Mind, Body, Spirit Festival v Londýně. Veletrh na Výstavišti se původně jmenoval Esoterika, ale tenhle název nikdy nebyl můj favorit, a tak jsme ho pak přejmenovali na Festival Evolution.
Měl jste k duchovnu vždycky blízko, nebo to prostě byl jen podnikatelský nápad?
Narodil jsem se v roce 1978 v Praze ve vile, kterou jsme později koupili. Našli jsme v ní skrytou kapli a zednářské znaky a mně začalo zpětně docházet, proč jsem měl vždycky takové živé sny, proč jsem vášnivě komunikoval s rostlinami a bůh ví čím vším… Prostě jsem se narodil na zajímavém energetickém bodu, v místě, které samo o sobě hovoří. I díky tomu pro mě střet různých realit byl vždycky přirozený.
Vím, že se o domě, kde jste žil, mezi duchovními lidmi vyprávěly podivuhodné věci. Věci o různých „entitách“, které se tam ukazovaly. Co jste tam ještě zažil?
Raději bych nezacházel moc do podrobností… (usmívá se) Povídal a hrál jsem si s nimi. Pro mě naopak bylo těžké v nějakých dvanácti letech si uvědomovat, co je to „běžná realita“ a co už není. Měl jsem v tom domě pár kamarádů, u kterých jsem až zpětně zjistil, že jsou to kamarádi, které vidím jenom já a dokážu si s nimi povídat. Takže pro mě otázka, jestli je „něco“ mezi nebem a zemí, neexistuje. Já odjakživa vím, že ano. Spíš se zabývám tím, jak to funguje. Určitě tíhnu ke křesťanské mystice, hermetismu, tématům, jako je třetí oko, a věcem, které jsou ostatně popsány ve všech kulturách. Každý člověk k tomu má jinou cestu. Mě baví tyto cesty otevírat například tím, že pořádám eventy.
Jak se mění vztah naší společnosti k duchovním otázkám perspektivou vašeho festivalu?
Když jsem v roce 2004 pod křídly Incheby rozjel veletrh s názvem Esoterika a dělal jeho program tak, abych lidem ukázal, že je docela normální se duchovními věcmi zabývat, byl jsem označován buď jako podivín – esoterik, nebo prachsprostý obchodník, který vyčuchal trend. Dnes je byznys kolem esoteriky a osobního rozvoje celkem běžná věc. Víte, mně vlastně ale nikdy ani jedno z těch označení nevadilo. Ano, jsem podivín, a ano, jsem podnikatel v jasně ohraničené zóně. Bere mobil a domlouvá detaily ohledně fundraisingové večeře se skupinou byznysmenů na podporu pražské přednášky Deepaka Chopry. Ačkoliv mám báječnou rodinu a dva syny a snažím se žít klasicky a už nemám tolik času čerpat z knih a sledovat všechno, tak si pamatuju, jaké jsem na sobě dělal různé duchovní pokusy. A těším se, až je zase budu dělat. A to, že z něčeho dělám byznys, podle mě vůbec není špatné. Já něco nabízím, nikoho nenutím. V tomto počínání jsem svobodný a šťastný. Mimochodem nedávno jsem pořádal seminář o duchovním růstu, který stojí 15 000 Kč za víkend, což jsou opravdu velké peníze. A přihlásilo se na něj nejvíc lidí v historii mé firmy. Lidí, kteří chodí na naše akce, jsou tisíce. Samozřejmě že mnoho z nich pak o někom začne říkat, že ten a ten je šarlatán. A třeba mají i svou pravdu. Každý ale potřebujeme pro svůj osobní posun nějaké zkušenosti či zkoušky. A vždy si něco či někoho najdete, kdo vám ty zkoušky zprostředkuje.
Mezi esoteriky ale často bývají peníze považovány za něco pokleslého…
Ovlivnila mě moje rodinná historie. Vilu, o které jsem mluvil, jsme tenkrát koupili, aniž bychom přesně věděli, do čeho jdeme. Ten dům na Královských Vinohradech se nám líbil, byl nádherný, stavěný podle zlatého řezu. Bohužel jsme ale nevěděli, že v tom domě jsou odposlechy „bývalé“ StB, a taky jsme nevěděli, že tam jsou ony historické poklady, které jsme tam nakonec našli. Nejmenovaní lidé se pak postarali, abychom o dům přišli. Byl prostě pro někoho důležitý. To, že jsme o dům v ceně desítek milionů korun nezákonně přišli ve vykonstruované dražbě v roce 2003, se podepsalo na celé rodině. Ta zkušenost byla pro mě natolik silná, že už neříkám, že mě peníze nezajímají. Když mi někdo bude říkat, že ho peníze nezajímají, tak je to buď miliardář, nebo člověk, který nepochopil, že se narodil do nějaké doby. Peníze jsou nástroj, který tu s námi je. Já jich mám někdy víc a někdy míň. A někdy hrají velkou roli, třeba v mém záměru přivézt Deepaka Chopru do Prahy, na čemž makám už sedm let.
Sedm let?
Taková hvězda spolupracuje jen s prověřenými partnery, kteří mají dlouhou historii. Kromě toho jsme museli složit velkou jistinu peněz, která je v zásadě nevratná. A musely za nás referovat osobnosti jako Raymond Moody či Dan Millman, že jsme seriózní firma. Je fakt, že těch sedm let to trvalo hlavně kvůli penězům. Dlouho jsem nebyl ochoten akceptovat cenu, kterou si Deepakovi lidé řekli. Na Čechy je prostě abnormálně vysoká.
Deepak Chopra
* Přednáška a autogramiáda
* Budoucnost zdravého a úspěšného života
* 15. 5. 2014, 19.30, Lucerna, Praha
* Více na www.deepakchopra.cz, vstupenky na www.vstupenkov.cz
Kolik?
Ta cena, aby sem přijel a udělal cca pětihodinový program, je 60 000 dolarů. Oproti těm, které jsme přivezli předtím, je to v násobcích. Ale je potřeba si uvědomit, že je to jeden ze světových lídrů, který inspiruje stovky milionů lidí. Časopis Forbes píše o takzvaném transformačním trhu, což jsou všechny věci související s osobnostním růstem, a odhadl jeho velikost jen v USA na 300 miliard dolarů! A Deepak Chopra je v něm mezi pěti nejvlivnějšími lidmi. Takže pro mě je Deepak výzva. Když se všechno podaří, tak reference na jeho úspěšnou přednášku moji firmu posune do světové třídy. Deepak je totiž ve východní Evropě vůbec poprvé. Kromě Prahy bude ještě v Sofii.
Sedm let je dlouho, nenapadlo vás to vzdát?
Já jsem to pořád zkoušel, v našem byznyse to tak prostě chodí. S eventy jsem začal před deseti lety, mám jich za sebou zhruba 1900. Přivezl jsem 450 osobností. Za posledních pět let nastal v Česku boom. Každý tu teď pořádá semináře a kurzy a je toho tolik, že se ta moje práce jakoby začíná devalvovat. Z pohledu zvenčí dělám nějaké semináře, které dělá i hromada jiných lidí, a málokdo docení, že s naší firmou máme za sebou takovou historii. Musím se proto snažit naše portfolio stále rozšiřovat a každého čtvrt roku rozesíláme prezentaci šedesáti top speakerům světa s nabídkou, že až pojedou kolem, ať se zastaví. Je to prostě rostoucí byznys a já v něm chci být nejlepší.
Taky mám někdy pocit, že dnes je každý druhý kouč nebo řečník. Jak se v té obrovské nabídce těch, kteří nám slibují zlepšit naše životy, má člověk orientovat?
Když mi před lety začali někteří říkat „víš, ty na tom festivalu máš divný lidi“, odpovídal jsem jim, že svět funguje tak, že si prostě přitáhnete to, co potřebujete. Žádná zkušenost není špatná. Když někdo říká, že tohle je špatně, tak to je jeho špatně. Ano, spirituální hledání je dnes trend. A v každém trendu, jako třeba biojídlo, se objeví výrobky vypěstované průmyslově v Číně, na které dá někdo nálepku, že to je úžasně zdravé. Guruů jsou mraky, někdo chce opravdu pomoct lidem, někdo si chce jen přivydělat, někdo si chce pohonit ego. Jak se v nich vyznat? Asi nejlíp funguje staré dobré doporučení od přátel, kterým věříte. Na druhou stranu když člověka začne něco trápit, nemůže čekat, že najde rychlou strategii, jak z toho ven. Musí se snažit především sám. Neplatí, že čím víc seminářů oběhnete, tím to bude lepší. Já přijímám například slavný film Tajemství, kde se ukazuje, jak když si svá přání budete vizualizovat, tak se vám v realitě opravdu podaří je uskutečnit. Ale je v tom určitá zkratka. Jestli v sobě totiž máte hromadu stereotypů, neuróz, zasutých problémů, které můžeme souhrnně nazvat „programy“ uložené v podvědomí, které si nedokážete uvědomit, protože mají třeba svůj zdroj v dětství, pak tyto programy vaši snahu zmaří. Můžete si vizualizovat svá přání, jak chcete, a stejně se vám nic nepovede. Protože pro ovládání reality, pro uskutečňování svých snů, musí přání rezonovat jak s vaším vědomím, tak s vaším podvědomím.
Jak rozhodujete, koho na Evolution pozvete?
V zóně vystavovatelů nabízím prostě místo k pronajmutí. Nejsem soudce, ať si pak každý návštěvník vybere. Ale program festivalu jsem měl ve zvyku řídit. To mi ostatně hodně pomohlo i v mém osobním rozvoji. Na druhou stranu se mi pak stávalo, že mě někteří lidé kritizovali za to, že si přisuzuji příliš velkou moc v rozhodování, a nesouhlasili s mým výběrem. Nakonec jsem péči o program předal kolegyním v naší firmě. A myslím, že to dělají líp než já.
Kdo ze zahraničních duchovních hvězd na vás nejvíc zapůsobil?
Sant Rajinder Singh. To je člověk, který se narodil v hinduistické svaté rodině v severní Indii. Svatý singh je tam člověk, který když vyjde na ulici, zaklekne před ním půlka náměstí. Měl být prostě svatý a to stačí… On se v 16 letech nakrkl, že nechce být svatý, odjel do Chicaga a vystudoval tři technické vysoké školy. Vlastní 22 patentů, jeden je třeba dotyková obrazovka a druhý systém platebních karet. Z každého našeho telefonu má nějaký desetník. Byl tady v roce 2009, neskutečně nádherný člověk, který vám na konci řekne, že ty patenty má stejně z nějaké vyšší sféry, že to prostě na něj „spadlo“, že by něco takového nebyl schopen vymyslet. Byl to jediný člověk, který se mě zeptal, kolik ne já jemu, ale on mně zaplatí za to, když ho přivezu do Prahy. Dal mi peníze za to, že jsem mu uspořádal přednášku a celodenní meditační setkání pro 2500 lidí. Ten člověk má založenou nadaci Science of Spirituality. Jezdí si tak po světě, přednáší o tom, že jsme součástí Universa, a peníze mu jdou z patentů, které kdyby neudělal, tak by pan Jobs nevyrobil iPhone.
Inspiroval mě i Raymond Moody a jeho kniha Život po životě, která se šířila už v samizdatu. Když jsme mu dělali autogramiádu v Luxoru na Václaváku, kam přišlo přes čtyři tisíce lidí – stálo to až ke koni –, a paní přinesla tu samizdatovou k podpisu, tak tam brečeli oba dva, Moody i paní.
Překvapil vás někdo?
Jeden nejmenovaný léčitel, kterého si hodně vážím, si v roce 2009 odskočil do Prahy z evropského turné, abychom se poznali a domluvili se. Potkali jsme se u hotelu na Václavském náměstí, kde byl ubytován, šli jsme na Václavák a on zahlídl ty nejhorší buřty, které tam byly, hned dva objednal a řekl: Hele, to musíme zkusit. A ještě si k tomu dáme kolu. Před čtyřmi lety byl seminář, který jsme organizovali dohromady s Američany. Dvě hodiny před začátkem americká část přišla a řekla, že nesmíme fotit, protože je tam nějaká VIP persona. Já chtěl pak alespoň vědět, kdo že je ten VIP. A bylo mi řečeno, že v první řadě seděla taková blondýna, která byla jistá evropská princezna. Prý kdyby se o ní vědělo, že navštěvuje takové semináře, tak ji bulvár rozcupuje.
Jak vidíte trendy v „transformačním byznysu“?
Myslím, že se čím dál víc lidí snaží o celostní přístup k životu. Třeba Deepak Chopra má tak široký záběr, až by někdo mohl říct, že kecá do všeho, vždyť on napsal i knížku, jak hrát golf. Jenže on to dělá proto, že se snaží najít průsečíky, že všechno se vším má nějakou spojitost. Studuje DNA, kolik máme vláken, propojuje lékařství s kvantovou fyzikou a i nejslavnější vědci ho berou, protože vědí, že to není žádný šarlatán. Má pořad s Oprah Winfrey, léčil Gorbačova, Clintona i Michaela Jacksona, prostě je to normální pop star. V USA se už dostávají transformační či celostní témata do korporátních a firemních strategií. Myslím, že to brzy dojde i do Evropy.
A co se bude dít s celou naší společností?
Budeme si stále víc klást otázky, proč jsme tady, kde jsme se tu vzali, co se s námi děje… Ta historická data, která si myslíme, že máme, nebo která nám někdo dal, nás už přestávají uspokojovat. Starý Egypt je pro nás reálný, protože po něm zůstaly pyramidy. Ale kdo a jak je tam udělal, je stále záhada. A protože po Atlantidě jsme pyramidy nenašli, je to pro nás jen legenda. Jenže ona existovala! Ovšem my o dávných časech víme prd.
A co ještě nás čeká?
