Je pátek večer a kavárna v brněnském kině Scala se mění v seznamovací agenturu. A lidé se mění ve zvířata. Mají totiž přezdívky z říše fauny, aby měli pocit diskrétnosti. Ke stolečkům postupně usedají nezadané slečny. Mužů je o poznání méně. Na šest žen připadají jen čtyři.
„Muži jsou nedostatkové zboží. Ti dobří jsou zadaní nebo ženatí. Ostatní jsou sukničkáři, nebo se jim líbí kluci,“ tvrdí sedmadvacetiletá Věra, která vystupuje pod přezdívkou Beruška. Do Brna se přestěhovala o prázdninách, a ještě předtím se stihla po deseti letech rozejít s přítelem. Na seznamování po internetu nemá žaludek. „Každý muž se tam vychválí do nebes, ale ve finále chce najít jen milenku na sex,“ soudí Věra.
Účast na bleskovém rande v agentuře stojí bez desetikoruny rovné čtyři stovky. V ceně je setkání hned s několika protějšky. Na každého má účastník rovné tři minuty.
Mezi přítomnými muži je jedenatřicetiletý Jan. Seznamuje se coby Myšák. Chtěl by nejlépe hodnou a tolerantní ženu. „Mluvil jsem s Holubicí, která by moje nároky splňovala. Líbí se mi také Včelka,“ hodnotí Jan přítomné dámy.
Aby se s nimi však potkal i po skončení večera, musí být souhra oboustranná. Muži i ženy se totiž hodnotí křížkem. „Pokud je u páru shoda, pošleme jim kontakt. Pak už záleží na nich, zda se setkají,“ nastiňuje další scénář organizátorka seznamovacího večera Veronika Tomanová.
Ani ona neměla ještě před několika dny přítele. Samota a nedostatek příležitostí ji inspirovaly k tomu, že se rozhodla v seznamování podnikat. Založila si agenturu. Štěstí ji ale nakonec zastihlo někde jinde. „Zamilovala jsem se na vesnické zábavě,“ říká s úsměvem Tomanová.
Rychloseznamka má podle psychologů své kouzlo. „Doba je hektická a lidé nemají na namlouvání čas. Chtějí ale člověka vidět, což jim seznamovací večer umožní,“ oceňuje „rychlorande“ psycholog Slavomír Hubálek.
