Fanoušci Liverpoolu ji mají za posvátnou. A sborově pějí: „You'll Never Walk Alone…“. Hymna. Úderný text symbolizující charakter, odhodlání a poslání mužstva.
Její vznik je většinou souhrou náhod. Třeba tu liverpoolskou si fandové vypůjčili z muzikálu. Někdy je to ale složitější. Například hymna hodonínských Drtičů se náhle rodila uprostřed noci.
„Zničehonic jsem se probudil ve tři ráno. Vzal pero a začal psát. Najednou to tak nějak ze mě vyšlo,“ popisuje s úsměvem autor hymny Daniel Gregorovič její nenadálý vznik.
Jenže to se psal rok 2007. Rýmovaný text pak ležel dva roky v šuplíku. „Chtěl jsem se do toho pustit. Ale pořád to nešlo a nešlo. A navíc bylo ještě potřeba vymyslet hudbu,“ říká ke své tvůrčí prodlevě hodonínský kytarista, skladatel a velký fanoušek Drtičů.
Na začátku září se ale klub a jeho příznivci dočkali. Poprvé v historii v útrobách haly rezonovala oficiální hymna. Když se někdo postaví Drtičům, vyslechne bojovný text. A vlastně i trochu výstražný. Po úvodní nosné pasáži „My jsme Drtiči“ píseň přiostřuje a soky varuje. Před čím? Před skutkem, ke kterému má občas chuť sáhnout každý – nakopat někoho do zadnice.
„My jsme tady Baník, chlapi z ocele. Dnes vám tady nakopeme vaše prdele…,“ upozorňuje protivníky nová hymna hodonínských Drtičů.
Kvůli mírně neotesané části textu vymyslel Gregorovič i jemnější verzi. Po velkém ohlasu ale nechal chvalozpěv Drtičů v původním znění. „Dokonce i panu starostovi se to líbilo,“ směje se Daniel Gregorovič, který je také autorem hudby.
Ta atmosféra zanechá na každém stopu. Důvodem je hlavně hrdý chorál. V Liverpoolu se rozléhá stadionem už po desetiletí. Zatímco publikum hodonínských Drtičů se s hymnou teprve seznamuje.
Vezmou ji za svou?
„Fanouškům se líbí. Když začne před utkáním hrát, je to dobrý hukot. Jsem rád, že Hodonín má konečně svou píseň,“ říká Gregorovič, který společně s dalšími nadšenci nahrál hymnu ve studiu za pouhé dva dny.
