Hana Holková: To slovo, které se nesmí říkat

Hana Holková

Hana Holková Zdroj: Lucie Robinson

Začínáte číst další rozhovor o věcech mezi nebem a zemí, které jste si v ZENu zvykli nacházet. A tentokrát jsme sáhli do vlastních řad. V našem vydavatelství jsme totiž nalezli dámu, která v sobě snoubí dvě polohy. Hana Holková je manažerka a terapeutka.

Před časem jsem dostal od kohosi mail, který upozorňoval, že ředitelka marketingového oddělení vydavatelství Mladá fronta prý ve svém volném čase poskytuje jakési „andělské terapie“. Haha, posmíval se anonym naší kolegyni, že si hraje na vědmu. ZEN je autorovi e-mailu vděčný, protože nás upozornil na někoho z korporátního světa, hned o pár kanceláří vedle zenové redakce, kdo se nebojí skloubit… ehm, jak to říci… normální a paranormální práci.

S Hankou Holkovou pracuju už řadu let. Vždy mi přišla jako rázná, praktická manažerka, která umí být tvrdá a prosadit si svoje. A ona se z ní vyklube vědma! V ZENu jsme už psali o lecčems, ale o andělech ještě ne. Teď s Hankou sedím v její kanceláři a smějeme se, že mezi excelovými tabulkami a prezentacemi probíráme anděly.

Hanka mi říká, že jejíma rukama – ačkoli ona se vlastně klientů nedotýká – prošlo asi sto padesát lidí a že „andělské terapii“ se intenzivně věnuje půldruhého roku. A že začala psát pro své klienty newsletter. A že samozřejmě ví, že řada jejích kolegů nebude vědět, co si má o tomto rozhovoru myslet. Ale Hanka nad tím mávne rukou. Být „jiná“, na to už si musela zvykat od dětství.

Ve vypjatých chvílích i ateisté automaticky říkají Ježíši Kriste! Nebo panebože! Šéf spolku Bludný balvan pan Grygar potírá vše ezoterické, ale sám je přesvědčený katolík. O Ježíšovi a Bohu mluvíme celkem normálně. Pojem „anděl“ je přesto pořád na blacklistu. To slovo je z marketingového hlediska poněkud problematické, ne?

To je pravda. Když jsem před pár měsíci zveřejnila své webové stránky o andělském léčení, zjistila jsem, že anděl je skoro sprosté slovo.

Upřímně, já taky třeba běžně mluvím o duši, ale o andělech ne.

Duše, intuice, energie, Bůh, to vše se používá běžně, i když to také není „vědecké“. Většina lidí by řekla, že má duši. A přitom duši taky nevidíme, jen cítíme.

Přitom „anděl“ se jinak běžně používá…

Anděl je kus Smíchova. Hudební ceny se jmenují Anděl, a reklama na ty ceny byla sestříhaná ze spousty písniček, kde se vyskytuje slovo anděl. Dětem říkáme, že jsou andílci, v automatech jsem viděla andělskou limonádu, anděly si zdobíme na Vánoce byt, taxislužba se jmenuje Modrý anděl, charita Dobrý anděl…

Nedávno jsem četl vědeckou studii, která zpochybňuje tradiční přesvědčení, že vědomí sídlí v mozku. Psalo se tam, že mozek pouze přijímá odněkud příkazy. Jako v televizi, kde také nevzniká film, pouze ho tam vidíme. Otázka je, kde a jak ty příkazy pro mozek vznikají. Kde vzniká vědomí? V duši? A kde duše je? Kolem srdce? Anebo je duše větší než naše tělo, takže jsme v ní vlastně zabaleni?

A co stará otázka, zda smrtí život končí? Pokud ano, jak to, že existují záznamy o návratech do těla po smrti třeba v Moodyho knihách. Věda toho zkrátka ještě hodně neví.

Každopádně v byznysu se o takových věcech moc nemluví.

Stejně jako všichni musíme na záchod, ale nikdo o tom nemluví, tak celá sféra víry je v byznysu stále pro většinu lidí tabu. Jenže třeba můj obor, marketing, pracuje především s intuicí a empatií, není jen o číslech a výkonu. Já postupuju v práci obdobně, jako když dávám terapie. Poslouchám prostě to, co jiní lidé nazývají vnitřní hlas. Já pouze cítím, že to není jen můj hlas, ale i hlas někoho dalšího, velice moudrého. Nějaké bytosti či energie, kterou nazývám andělem. A protože mám skvělou práci, výborný tým, a na mé terapie se lidé vracejí, tak vidím, že mi tato komunikace pomáhá.

Neposkytuješ svým klientům vlastně psychoterapii nebo koučink?

Z mnoha stran mi bylo navrhováno, abych tvrdila, že dělám koučink. Ale nefungovalo by mi to. Musím to být já, nepřizpůsobuju se většině.

Učíš své klienty komunikovat s „něčím větším“, než jsou oni sami. Jedna terapeutka tomu říká „poprosit život“. Prostě se obrací na nějakou univerzální životní energii, na nějaký zdroj. To je mi sympatické. Věřit, že člověk se nesmí bát přát si.

Znovu opakuji, je jedno, jak onu sílu nazýváš. Jeden můj klient mi napsal: „Tak jsem použil vaše přání k andělům a všechno mi začalo vycházet.“ Nejsou to ale nějaké moje speciální techniky, jsou všech. Svým klientům radím: Objednávejte! Objednávejte si z univerza, co chcete. Oni pak udiveně píšou, jak to, co roky nešlo, se najednou povedlo. Já tímto jednoduchým způsobem nabízím lidem šanci žít bez bolesti a bez frustrace.

Všichni tak chceme žít, ale většinou naše vědomí nebo podvědomí vysílá přesvědčení, že „na to nemáme“ nebo že si to nezasloužíme. Jak ses vlastně k téhle práci s lidmi dostala?

Už jako malá jsem trpěla depresemi. Nevěděla jsem, co se mi děje, jen mi bylo strašně smutno a nikdo mi nedokázal pomoci. Až v dospělosti jsem si své problémy dokázala pojmenovat a hledala, jak se s nimi vypořádat. Existuje jedna dnes velmi rozšířená a v teorii managementu přijímaná metoda systemických konstelací, kdy zkoumáte podvědomé vztahy mezi členy systému, ať už je to rodina, nebo firma. Díky návštěvě kurzů systemických konstelací jsem zjistila, že jeden z mých předků procházel těžkým životem a já k němu měla z určitých důvodů silný vztah a ty jeho špatné emoce jsem přejímala. To mi hodně pomohlo, ale pořád jsem ještě měla určité problémy. Pak jsem ale narazila na techniku, které říkám andělské čištění, a dnes nevím, co deprese je. Nemám alergie ani jiné zdravotní potíže, které jsem mívala dřív.

Je to vaše hra

Řekli jsme Hance: Kdybys svou životní zkušenost měla shrnout do 5 rad, jak by zněly?

1. Žádejte univerzum o to, po čem toužíte. Nepochybujte o svých přáních. Vizualizujte si je.

2. Příliš často vám vaše okolí nebo hlas vašeho rozumu říká NE. Neposlouchejte je. Jděte si za svým snem.

3. Když s vámi komunikuje něco většího, než jste vy sami, cítíte v těle mrazení, nebo naopak teplo. Přichází k vám náhlá inspirace. Soustřeďte se na tyto momenty. Jsou k nezaplacení.

4. Milujte svůj život takový, jaký je. To vy jste ho stvořili.

5. Ale pokud vám v něm něco nevyhovuje, nebojte se ho změnit.

Prošla jsem si těžkým obdobím bez peněz, překonala jsem rozvod, vyléčila se z vážné nemoci, šla z malého města do Prahy dělat kariéru a podařilo se mi to. A teď na základě svých zkušeností pomáhám ostatním.

Tak se rodí guru…

Nehraju si na guru. Mnoho lidí přichází a má špatnou zkušenost s léčiteli nebo terapeuty, kteří je zneužívali. Člověk si musí dát pozor, komu se se svými problémy svěřuje. I následky takového zneužívání jsem u svých klientů už párkrát odstraňovala. Základem je odpustit a opustit. Žít přítomným okamžikem. Používat zákon přitažlivosti, tedy vyzařovat pozitivní energii, přát sobě i druhým dobré věci, a tak si je přitahovat i do svého života. Žít život barev, a ne šedi, což bohužel mnozí z nás máme v sobě nastavené po dlouhé generace. Můj život je toho příkladem. Ale věř mi, že jsem se dlouho hledala. Za posledních patnáct let jsem prošla kdečím. Zkusila jsem regrese do minulých životů, rodinné a systemické konstelace, EFT metodu, léčebný kód, homeopatii, kineziologii, ocitla jsem se i na keltském táboře, nebo co to bylo…

Keltský tábor? To zní hustě…

Byl to pobyt v přírodě, kde se lidi moc nemyli a k jídlu jsme dostávali kroupy. Terapeutka, která dodnes působí na velkých ezoterických eventech, mi řekla, že se vidí na piedestalu, jak mluví k masám. To mě před ní poněkud varovalo. Když jsem se pak od ní odstřihla, tak se vůči mně nechovala moc pěkně.

Na jiném kurzu jsem také chtěla jet dříve domů, ale onen pár duchovních učitelů, který nás vedl, chtěl zpívat „óm“, a já byla náhle ta špatná, protože jsem se toho jako jediná nechtěla účastnit. Negativní vliv těchto terapeutů na lidi, kteří je navštěvují, může být obrovský. To, co dělali kněží s náboženstvím po staletí, dělají dnes lidé z New Age. Musíš si umět vybrat, ke komu jít. Nedávno ke mně přišla klientka, která ze všech těch různých seminářů skončila tak, že přibrala padesát kilo a byla bez práce, partnera.

Tvoji klienti všichni věří „na anděly“?

Většina ano, ale jsou i ti, kteří věří v něco jiného. Věří sami v sebe, v univerzální energii, v „něco mezi nebem a zemí“, a někteří ode mě ani nechtějí slyšet slovo anděl. Přesto ke mně jdou, protože nějak cítí, že spolu můžeme odhalit příčinu jejich problémů.

S čím za tebou chodí?

Potýkají se s psychickými nebo psychosomatickými problémy, které mají kořeny v dětství, protože to nás formuje. Často jsme se při terapiích formou regrese, tedy odkrývání zasutých vzpomínek, dostali až k porodu. Klient si třeba uvědomí, že porod nebyl jednoduchý, že podmínky, ve kterých přicházel na svět, byly pro něj těžké, a to ho „naprogramovalo“ pro další život. To se řeší i v klasické psychoterapii, není to nic zvláštního. Stejně tak narovnávání vztahů s rodiči, kdy klientům pomáhám s tím, čemu říkám „hloubkové odpuštění rodičům“.

Na svých stránkách třeba nabízíš i pomoc s tím, jak zhubnout. Ty sama jsi mi ale říkala, jak jsi po rozvodu přibrala a dodnes s nějakým tím kilem navíc bojuješ. Kritik by třeba namítl, jak můžeš někomu radit s něčím, co sama řešíš?

Po rozvodu jsem nabrala to, co nazývám kila bolesti. Nejsem dokonalá. I já mám svou cestu. Ale důležité je, že jsem spokojená s tím, co je teď a tady. Jsem, jaká jsem. Nestresuju se nějakými radikálními dietami, hubnu pomalu a vím, že jednou budu na své vysněné váze.

Všiml jsem si, že často mluvíš o „nastavování hranic“. Řekni mi o tom víc.

Mám doma tři kočky. Ukazují mi jednoduchost života v klidu, ale pevně si střeží hranice. Občas se k sobě přitulí, když jim je zima, ale vždy velmi opatrně. Nejdřív se v té své řeči zeptají, našlapují nebo lehce zamňoukají. Znají pravidla narušování hranic. Ale lidé ne.

Hana HolkováHana Holková | Lucie Robinson

Teď je to aktuální téma. Ve světě je tolik nervozity, negativních emocí, které vyplouvají na povrch. Zažila jsem to i u nejbližších. „To bylo z legrace,“ povídají, když vám něco provedou. Ale vy to tak necítíte a řeknete: Dost! Oni se pak možná zlobí, že reagujete přehnaně. Ale je to jejich zloba, protože sami nemají hranice nastaveny. Znám lidi, kteří o svém „neštěstí“ dokážou mluvit hodiny. Berou vám tím čas i energii. Pravý přítel je ten, který s vámi sdílí radost, a ne že vás pořád něčím sužuje. Od těch, kteří kolem sebe šíří negativní emoce, se prostě odstřihněte. Naopak vyhledávejte ty, se kterými je vám dobře, a takovými přáteli nebo kolegy se obklopujte. Zní to triviálně, jenže mnoho lidí to dělá přesně naopak.

Souhlasím, to platí doma i v práci.

Tak třeba někteří silní, energičtí lidé věnují až příliš pozornosti řešení problémů jiných lidí, třeba svých podřízených. Navenek to vypadá, že konají dobro, ale často tím jen odvádějí pozornost od toho, co by měli řešit sami u sebe.

O hranice se odjakživa vedou války. Tím nechci říct, abychom bojovali, ale abychom si hranice nastavili. Hodně s tím mají problémy děti. Pokud otec nebo matka hranice nenastaví, myslí si, že si mohou vše dovolit. Když své hranice nemáte v pořádku, děti vám je zrcadlí. Překračují je, pak se vztekají, udělají vám ze života peklo. A to proto, že děti jsou naši učitelé.

Nemáš někdy pochybnosti, že ten hlas v tobě je jen přelud?

Nemám. Proč bych měla mít pochybnosti, že to funguje, když to funguje. Ten hlas mi třeba říká informace o klientech, které neznám, ani nemohu znát, protože o těch lidech nic nevím a nemohu si je nějak vygooglit. Občas je součástí terapie i klientův zemřelý předek. Mezi nimi je tajemství, které znají jen oni dva, a já ho přesto vyslovím. Nemohu si takové věci vymýšlet.

Takže se nebojíš, že jako někdo, kdo nemá klasické psychoterapeutické vzdělání, bys mohla svým klientům ublížit?

Jak můžeš ublížit někomu, koho učíš pozitivnímu myšlení? Já chápu, že pro řadu čtenářů není lehké si připustit, že jsme vedeni nějakou vyšší silou, ale já vím, že ten můj vnitřní hlas mi nedovoluje lidi zneužít. Nikoho k ničemu nenutím. Svým klientům říkám, že 50 procent práce uděláme na terapii a 50 je už na nich. Nečiním je na sobě závislými, což je mimochodem jeden z principů marketingu, bohužel. Prodávají se přístroje, které vydrží jen chvíli, pak si musíte koupit nové. Navíc moje terapie samozřejmě nenahrazuje lékařskou péči, pouze se klientům snažím pomoct v nalezení jejich cesty.

Jedna naše společná kolegyně mi říkala, že sice neví, co to s těmi anděly provozuješ, ale že nikdy nemáš špatnou náladu a že se umíš radovat z toho, když má někdo jiný úspěch.

Přej a bude ti přáno. Každé ráno si můžeš vybrat, jestli budeš mít dobrou nebo špatnou náladu a pak tvůj den bude podle toho vypadat. Vždycky, když jsem u moře, opakuju si: Mám moře nápadů, moře možností, moře inspirace. Tolik lidí si pořád stěžuje, že nemají to a ono. Tím, že se soustředí na nedostatek, opravdu ho prožívají. Mohou to ale jednoduše změnit. Stačí, když budou sami sobě přát hojnost všeho, po čem touží.