Ale to už předbíhám. Vůz, který jsem testoval, byl korejský a byl to skvělý reprezentant současné ofenzivy Hyundaie, značky, která trhá prodejní rekordy po celém světě včetně Česka.
V mých očích zabodoval okamžitě. Měl nezaměnitelný design. A to je co říct. Protože v našlapaném segmentu, do kterého loni vstoupil, panuje nebývalá tlačenice (viz box Konkurence vpravo dole). A většina jeho rivalů vypadá velmi dobře.
Nový i40 se však mezi nimi prosadil svým takzvaným fluidním designem. Soupeřům obrazně řečeno ukázal hodně ostré lokty.
Jeho šat je lehkou evolucí designérského jazyka, který byl použitý s úspěchem již u modelu ix35. Pravda ale je, že na testované rodinné (či manažerské) i40 nepůsobí tak nabroušeně jako u výše jmenovaného SUV.
Co se týká jízdních vlastnotí, tak by se na první pohled mohlo zdát, že za soupeři lehce zaostává. Může za to podle mne přeposilované řízení.
S tím nepříliš hbitým vozem si závodní rychlost neužijete. Zapomeňte na vzrušení z ostře projížděných zatáček.
Ovšem je ale očividné, že tady Korejci učinili lstivý asijský úkrok stranou. Vsadili na jinou kartu: na komfort, pohodlí, příjemný pocit z plynulé jízdy. A počítají s tím, že to většina zákazníků ocení. Tohle auto prostě není pro mladé.
S tím souzní i komfort uvnitř. Interiér je skvěle odhlučněn. Venkovní hluk ke mně pronikal jako přes naducaný polštář.
Hyundai i40 popošel směle kupředu na dlouhé cestě k prémiovým vozům, k značkám, jako jsou třeba BMW či Mercedes. Ale je očividné, že k nim má pořád hodně daleko. Ono to ani jinak být nemůže, když si uvědomíme, kolik stojí vozy jmenovaných německých značek a za kolik se prodává i40.
Rozdíl jsem si uvědomil třeba na špatných českých silnicích. Tady se testovaný vůz poddával překvapivě snadno.
Stejně tak i volba některých levných materiálů uvnitř signalizovala, že „za kvalitu se platí“. Draze platí.
Tím ale nechci říci, že by vůz i40 byl nekvalitní, právě naopak. Jeho tvůrci si vypomohli několika drobnými triky a výsledkem byl dostatek místa jak pro cestující vpředu, tak i vzadu. (Tedy kromě místa vzadu uprostřed, tam bych nepřál sedět ani svému největšímu nepříteli.)
Motor testovaného vozu byl výkonný, ale zbytečně žíznivý. Když jsem jel razantněji, spotřeba se pohybovala kolem 12 litrů. Stejnou práci by však odvedla kterákoli ze dvou dieselových sedmnáctistovek v nabídce.
+
prostorný interiér, design, plavnost jízd
-
přeposilované řízení, vyšší spotřeba, výhled z vozu
Technické údaje
Motor: zážehový Zdvihový objem: 1999 cm3
Výkon: 130 kW (177 k)/6500
Převodovka: automatická šestistupňová
Provozní hmotnost: 1516–1670 kg
Rozměry: 4770 x 1815 x 1470 mm
Rozvor: 2770 mm
Objem zav. prostoru: 553/1719 l
Max. rychlost: 200 km/h
Zrych. 0–100 km/h: 10,8 s
Komb. spotřeba: 7,5 l
Základní cena: 614 990 Kč (výbava Experience), plus aut. převodovka 40 000 Kč, metalický lak 16 000 Kč, paket Style 70 000 Kč, integrovaná navigace 35 000 Kč
Cena nejlevnějšího modelu: 564 990 Kč (1,6 GDI/6M, výbava Classic)
Konkurence: Citroën C5, Ford Mondeo, Honda Accord, Mazda 6, Opel Insignia, Peugeot 508, Renault Laguna, Suzuki Kizashi, Škoda Superb, Toyota Avensis, Volkswagen Passat
