Na barrandovské terasy usedá prach, který už dávno není hvězdný

Terasy a Ateliéry. Dva symboly prvorepublikového Barrandova. Zatímco filmové ateliéry fungují, sláva restaurace na terasách je minulostí.

Už jen černobílé fotografie a filmy připomínají slavnou dobu barrandovských teras. Místo, kde se setkávali hvězdy stříbrného plátna i Pražané, kteří chtěli alespoň na okamžik okusit milionářský luxus, je pusté a zarostlé. Místo stovek hostů je tam jen ostraha se psem a cedule, které místo toho, aby hosty vítaly, lidem vstup zakazují.

Z proslulého baru Trilobit, který byl součástí teras, a kde smetánka flámovala až do rána, zbylo jen pár ohořelých trámů. Bar vypálili v roce 2001 bezdomovci. Ti byli jeho posledními návštěvníky.

Na zahájení bylo padesát tisíc hostů

Stavitel teras, otec bývalého prezidenta Václava Havla, inženýr Václav M. Havel, se nechal inspirovat Kalifornií a rozhodl se na kopci vystavět luxusní čtvrť. A byl to jeho bratr Miloš, který zahrnul do těchto plánů i filmové ateliéry.

Podrobné plány celého území vypracoval architekt Max Urban, jehož tvorba byla zaměřená na funkcionalismus. Stavbu pak završila vyhlídková restaurace otevřená při svatováclavských oslavách 4. října 1929. Ten den prošlo Terasami Barrandov padesát tisíc hostů. Aby se tam mohli podívat i lidé bez aut, zřídil stavitel Havel bezplatnou linku, která jezdila z centra Prahy.

Přestože původním záměrem bylo postavit odpočinkové místo pro všechny, skutečnost byla jiná. Na Barrandově se odbývaly hlavně večírky smetánky, které k tanci vyhrával orchestr R. A. Dvorského a zpívaly ty nejznámější hvězdy.

„Když skončila sezona v Lucerně, číšníci naložili nádobí a odvezli ho na Barrandov,“ vysvětluje Jaromír Hrdlička, ředitel firmy Istar, která připravila projekt rekonstrukce barrandovských teras.

Pro hosty tam vařili tři tisíce obědů. Soukromý investor, který chce restauraci rekonstruovat, plánuje zhruba desetinu z tohoto počtu.

Doba se totiž změnila. Terasy už nestojí na opuštěném srázu nad řekou, kde bylo slyšet zpívat ptáky, ale na ostrohu ze dvou stran sevřeném mnohaproudými silnicemi a tramvajovou a železniční tratí.

„Hlukové poměry už dnes neumožňují využívat terasy, jak je známe z prvorepublikových fotografií,“ říká Hrdlička. V pracovní dny je tam hladina hluku kolem osmdesáti decibelů.

Oprava restaurace začne příští rok?

Poslední hosté poseděli na terasách v roce 1994. Objektu nepomohla ani restituce, která jej vrátila rodině Havlů. Ta majetek vložila do společnosti Barrandovské terasy, kterou později prodala. Noví majitelé už několik let chystají rekonstrukci. „Chceme obnovit restauraci a vrátit jí podobu z třicátých let minulého století. V areálu budou také dva nové objekty,“ uvádí Hrdlička.

Dominantou nových teras má zůstat památkově chráněná restaurace. Tu tvoří dolní objekt ve tvaru vlnovky, který kopíruje půdorys teras. Druhý má stát na špičce ostrohu, na místě skleníku by měl vzniknout hotel ve tvaru čtyřúhelníku. V areálu bude i kongresové centrum a podzemní garáže.

Projekt už má územní rozhodnutí a v běhu je stavební řízení. „Doufáme, že letos skončí a příští rok začneme opravovat restauraci,“ říká Hrdlička. Na dostavbu ale v době ekonomické krize chybí peníze.

K areálu patřil i plavecký stadion, který byl přímo v bývalém lomu pod Barrandovem. První plavce uvítal v roce 1930. Nad bazénem se tyčila skokanská věž. Kolem byly tribuny pro čtyři tisíce návštěvníků, které spojovalo s restaurací schodiště vedené po skále.

Ke sportovnímu vyžití sloužil také komplex sportovišť mezi řekou a železniční tratí. V místech dnešní Strakonické bylo deset tenisových kurtů, volejbalové a basketbalové hřiště, písečná pláž a loděnice.

V případě nepřízně počasí se sportovci mohli ukrýt v zastřešené klubovně vznášející se na pontonech přímo nad Vltavou. Bazén měl ale jednu podstatnou vadu: masiv skály, který chránil areál před větrem, ale také před sluncem. Nedostatek slunce a tepla v odpoledních hodinách byl později jednou z hlavních příčin zkázy stavby.