Kostarika našla recept na štěstí a dlouhověkost v nebezpečném regionu. Šlape na paty Skandinávii

Nejšťastnější zemí světa se letos už podeváté stalo Finsko. Na druhém místě skončil Island a třetí nepřekvapivě Dánsko, které světu dalo koncept hygge. Na čtvrtou příčkuse ale vyhoupla Kostarika, jíž se v posledních letech daří hýbat žebříčkem, dlouho stojatým jako jutské bažiny.

Ještě v roce 2023 byla Kostarika na 23. místě, předloni dvanáctá a loni už šestá. Kostarika stále více přitahuje pozornost, a to nejen tím, že patří na světovou mapu longevity.Je jasné, že spokojenost obyvatel severských zemí zajiš­ťuje s přírodou spjatý životní styl, relativní bezpečí, sociál­ně-ekonomické jistoty a na vysoké důvěře postavená společnost. A příčiny štěstí v případě Kostariky jsou vlastně velmi podobné, jen s tropickým nádechem.

Ochrana přírody na prvním místě

Také v této zemi mezi Atlantikem a Pacifikem je jedním ze zdrojů dlouhodobého nadšení domácích i turistů příroda. Kostarika je přehlídkou biodiverzity s bujnými deštnými pralesy, mangrovovými bažinami, vodopády, aktivními sopkami, korálovými útesy, panenskými plážemi a bohatou flórou a faunou. S více než 615 druhy organismů na deset tisíc kilometrů čtverečních se Kostarika řadí mezi biologicky nejrozmanitější místa světa.

Sjíždějí se tam surfaři i vyznavači raftingu, stejně jako pozorovatelé divoké zvěře včetně jaguárů, krokodýlů, opic, leguánů a mnoha druhů ptáků. Kostarika návštěvníkům nabízí mnoho zajímavých turistických stezek, které vedou přes národní parky. Se Skandinávií tropický ráj rovněž pojí vysoký důraz na ochranu přírody. „Kdekoli v Kostarice, pravděpodobně někde v taxíku, autobusu nebo restauraci, navážete konverzaci o ochraně přírody či změně klimatu. Ekologická gramotnost je mezi veřejností normou, nikoli výjimkou,“ popsal nedávno své zkušenosti irský novinář John Gibbons, jenž se zabývá udržitelností.

Parky a rezervace tvoří čtvrtinu země, jíž se úspěšně podařilo zvrátit proces odlesňování. Jde v tom rozdílnou cestou než Brazílie či Paraguay. V polovině 20. Století se deštné pralesy rozkládaly na třech čtvrtinách kostarické plochy, ale v roce 1985 už to byla sotva čtvrtina. Avšak kolem přelomu tisíciletí se trend otočil a stromů začalo opět přibývat. Nyní pokrývají více než polovinu plochy, a tak je latinskoamerický stát důkazem, že zanikající ekosystémy je možné oživit.

Příroda dostala svou cenovku

„Jedním z důvodů, který přitahuje velkou pozornost, je to, že Kostarika stanovila cenu za přírodu. Tedy za přírodní ‚služby‘, jež lesy poskytují, od pohlcování oxidu uhličitého, který otepluje planetu, až po udržení místních zásob vody,“ vysvětluje environmentální korespondent amerického webu Vox Benji Jones. Země už před několika dekádami vytvořila finanční pobídky pro soukromé vlastníky půdy, pokud na svém pozemku chrání nebo obnovují lesy. A některé další státy, třeba Mexiko a Vietnam se tímto programem inspirovaly.

Nejde však jen o přímou ochranu přírody, udržitelnost se promítá do dalších oblastí, například do energetiky. Kostarika generuje téměř veškerou svou elektřinu z obnovitelných zdrojů, tedy z hydroelektráren, geotermální energie, větru a slunce. I v tom se tedy silně podobá evropskému severu, hlavně Norsku a Islandu. Země ovšem stále spotřebovává velké množství fosilních paliv v sektorech jako doprava a vytápění. Platí tam přitom moratorium na těžbu ropy a plynu, což znamená, že Kostarika je silně závislá na dovozu těchto surovin a je tak citlivá na geopolitické otřesy.

Její minulý prezident Rodrigo Chaves si pohrával s myšlenkou ukončení zákazu, což by znamenalo obrovskou revoluci. Nová hlava státu Laura Fernández může razit obdobnou politiku. „Neoliberálové, konzervativci, progresivisté, všichni se drželi stejné environmentální linie. Nyní však existuje nová myšlenková linie, která se s tradicí rozchází,“ řekl britskému listu The Observer Ad­rián Martínez z kostarické ekologické organizace La Ruta del Clima.

Rodina, optimismus a Pura Vida

Poukázal tak částečně na další pilíř kostarického štěstí: vysokou míru společenského konsenzu, soudržnost, vzájemnou důvěru a solidaritu. Péče jeden o druhého začíná v rodině, ale funguje i v širších komunitách a také navenek vůči návštěvníkům země. Kostarika má silně zažitou kulturu dobrovolnictví, která pocit sounáležitosti umocňuje.

Od vztahu k přírodě, ostatním i sobě samým se odvíjí hlavní princip místního životního stylu Pura Vida, tedy čistý život. Ztělesňuje pohodu a životní optimismus. Kostaričané si váží volného času a opět podobně jako Skandinávci ho rádi tráví outdoorovými aktivitami.

„Je to jednoznačně součástí kostarického étosu a identity,“ uvedl před časem pro BBC ke konceptu Pura Vida profesor lingvistiky na University of Costa Rica Víctor Sánchez. Koncept je podle něj zároveň nedílnou součástí turistické značky země, která tímto poselstvím své návštěvníky bombarduje od okamžiku jejich příletu.

Globální laboratoř dlouhověkosti

Je velmi pravděpodobné, že všechny tyto aspekty se propisují do poměrně vysokého očekávaného věku dožití, který činí 81,4 roku. To je víc než v Česku a dalších středoevropských zemích či v USA a číslo se blíží i některým severským státům. Latinskoamerická země je proto také ostrovem longevity, tedy spíše poloostrovem, protože výběžek pevniny Nicoya je jednou z pěti modrých globálních zón, kde se lidé dožívají nejen vysokého věku, ale těší se i pevnému zdraví.

Dalšími jsou italská Sardinie, řecká Ikaria, japonská Okinawa a kalifornská Loma Linda s velkým společenstvím adventistů sedmého dne. Vědci věří, že tato místa pojí především tři charakteristiky: smysluplné a bohaté sociální vazby, konzumace nezpracovaných potravin a život v komunitách, kde je chůze hlavním způsobem dopravy. Počet stoletých na poloostrově Nicoya více než třikrát převyšuje globální průměr.

Mnozí staříci jsou stále vitální, mají každodenní program, drží se svých celoživotních návyků, žijí se svými blízkými a těší se na zítřek. „Pokud ve svých devadesáti zasadí pomerančovník, plánují, že jeho plody budou jíst,“ tvrdí Jorge Vindas z Nicoya Blue Zone Association, jež návyky stoletých zkoumá.

„Myslím, že skutečná cesta k dlouhověkosti je někde tam, v prostém životě. Mají méně starostí, jejich prioritou a zdrojem štěstí je rodina,“ dodává. Řada těchto lidí je přitom z ekonomického hlediska chudých, podle Vindase se ale dokážou radovat z mála. „Pokud zabijí prase nebo mají velkou úrodu, podělí se o ni se sousedy, protože by to pro ně bylo příliš,“ podotýká. Zároveň však existují obavy, že místní výhoda zaniká s tím, jak do oblasti s turisty proniká západn  styl života.

Švýcarsko Latinské Ameriky

Kostarické vlády investují do veřejných služeb, jako je zdravotnictví a vzdělávání. Podle zprávy OECD je s kvalitou přístupu ke zdravotní péči spokojeno 70 procent obyvatel země. Míra gramotnosti je jedna z nejvyšších v celém regionu Latinské Ameriky. Ke spokojenosti zhruba pěti milionů obyvatel země přispívá podle některých názotů i fakt, že v roce 1948 zrušila armádu, a přesto je dlouhodobě označována za přístav bezpečí a stability.

To jí také pomáhá přitahovat investice, v zemi působí řada zahraničních společností v různých sektorech. „Dlouhodobá investiční rozhodnutí se nedělají impulzivně, jsou založena na důvěře. Dělají se, když země soustavně prokazuje stabilitu, technické schopnosti a kompetenci realizovat investice,“ řekla Euronews Laura López z kostarické obchodní a investiční agentury PROCOMER.

Jenže v posledních letech se bezpečnostní situace v Kostarice zhoršuje, a to především kvůli tomu, že se stala jedním z překladišť kokainu a nejspíš také důležitým bodem v obchodu se zbraněmi. Počet kriminálních gangů tak nabobtnal z desítek na stovky. Kritici tvrdí, že se gangům daří i kvůli spolupráci se zkorumpovanými policisty.

Přestože je na tom Kostarika z hlediska odolnosti vůči organizovanému zločinu pořád lépe než její sousedi, je pro ni nárůst násilí velkou výzvou. Panují obavy, že odhání turisty a ohrožuje tak jeden z klíčových ekonomických sektorů. Do budoucna může také zahýbat s důvěrou místních v instituce i přímo s pocitem jejich spokojenosti.