Obyvatelé Basileje a Bernu využívají průzračné řeky ke koupání i cestě z práce
Kvalita zdejších řek nabízí obyvatelům i návštěvníkům Basileje a Bernu nevšední možnost nechat se unášet jejich proudem.
Místo rozpálené tramvaje nebo autobusu stačí skočit do řeky a za pár minut je člověk z práce doma. Zní to jako letní sen mnoha obyvatel velkoměst, ve kterých není v červenci a srpnu kvůli horku k vydržení. Jenže ve švýcarském hlavním městě Bernu je to realita.
Tamní řeka Aara je průzračně čistá, v létě má přes 20 stupňů a proud je dost silný na to, aby si na něm vyznavači wakeboardingu zkoušeli své finty. Stačí, když si spustí z jednoho z vysokých mostů pružné lano s madlem.
Bernská obyvatelka Evelyn vypráví, že k řece to má z kanceláře jen třicet vteřin. Pak si sbalí věci do nepromokavého vaku a po necelých deseti minutách plavby zákrutou kolem historického centra vyleze z vody na druhé straně města. Cesta z práce jí zabere čtvrt hodiny.
Tuto netradiční atrakci si místní, ale i turisté v Bernu užívají plnými doušky. Jenže kam se švýcarská metropole hrabe na Basilej, kterou ještě v zemi hodinek protéká říční obr Rýn. Skok do modrozelené vody, jejíž silný proud pak unáší plavce městem, zde má už mnohaletou tradici.
Jednou ročně se navíc na Den plavání v Rýnu sejdou tisíce lidí na nábřeží, aby se tímto přírodním vodním tobogánem nechali svézt. Vyhrazenou trasu v délce 1,8 kilometru urazí za patnáct minut.
Pod paží si nesou nepromokavé vaky na oblečení Wickelfisch, které se dají koupit i v turistických informacích za 30 švýcarských franků. Po nafouknutí navíc slouží jako bójka, která usnadňuje plavbu. Jiné plovací pomůcky jsou v Rýnu zakázány.
Plavební dráhu vyznačují modré bóje a jediné, s čím se musejí plavci vypořádat, je strefit se mezi mostní pilíře a správně načasovat vystupování.
Rychlost proudu je totiž ke břehu hned tak nepustí. Zážitek, kdy lze závodit i s kolem plujícími nákladními loděmi, je to ale mimořádný a vpravdě osvěžující.
