Ty dva zápasy dělí šest a půl roku, přesto je výsledek stejný. Alespoň co se týče rozdílu ve skóre. V květnu 2004 vyhráli žďárští fotbalisté na hřišti SFK Vrchovina 4:1. Když se tam v neděli po dlouhých letech vrátili, srazili domácí na kolena výsledkem 3:0. V ostře sledovaném sousedském derby neměli slitování.
Přitom se hodně od posledního duelu změnilo. FC Žďas tehdy mířil z krajského přeboru do divize, kam Novoměstští postoupili až v loňské sezoně po triumfální jízdě krajskou soutěží. Jenže dobrou formu z posledních zápasů tentokrát nepotvrdili.
„Nedařilo se nám vůbec nic: nešly nohy, nešla hlava, vybrali jsme si špatný den. To se stává, pořád se v divizi učíme, soupeř byl lepší,“ uznal kouč poražených Richard Zeman.
I když trenér SFK předem upozorňoval na kvality žďárských forvardů, jeho hráči je neuhlídali. „Věděli jsme, že to dlouhými balony na Vrchovinu nepůjde. Proto jsme chtěli hrát po zemi a hodně po krajích hřiště,“ poukazoval spokojený trenér Žďáru Petr Nedvěd. „Byli jsme rádi, že jsme ubránili ty dlouhé nákopy do vápna, které Vrchovina hraje,“ dodal.
Taktika hostům vyšla stoprocentně. Chmelík, Pohanka, Malínek i Bureš s Vomelou za půlkou hrozili jednoduchými, rychlými a efektivními výpady, vzadu sbírali míče dlouháni Kadlec se Šindelkou, zaskakující gólman Pometlo si mohl vzít náhradní volno.
Už v první půli se dvakrát trefil kanonýr Zdeněk Chmelík, ve druhém poločase domácí dorazil do prázdné brány Malínek. „Měli jsme po pauze dobrou čtvrthodinku, ale po naší šanci jsme dostali z brejku třetí gól, a bylo vymalováno. Pak už je těžké hledat síly proti tak zkušenému soupeři,“ bilancoval Zeman.
V hledišti se sešlo 850 fanoušků, tedy hodně nadstandardní návštěva. Do Nového Města mířily v neděli odpoledne desítky aut se žďárskými fanoušky. Zdálo se, že atmosféra nejočekávanějšího zápasu podzimu víc svázala domácí.
„V kabině to bylo jiné, ale nabádali jsme kluky, aby se soustředili na hru a nekoukali, co se bude dít okolo. A zvládli to,“ ocenil Nedvěd chvíli poté, co v kabině s týmem křepčil při vítězném pokřiku.
Před diktafon se příliš nechtělo hlavní hvězdě zápasu Zdeňku Chmelíkovi. „To budu muset platit něco do kasy,“ kroutil se naoko. „Jsou to nádherné pocity, takové vítězství jsme nečekali. Potřebovali jsme vyhrát, když jsme minule ztratili dva body doma a předtím v Pelhřimově. A ty dva moje góly, to už je jen taková nadstavba,“ liboval si dvaadvacetiletý snajpr.
Radost zavládla ve žďárské kabině i o týden dříve. V derby rezervních týmu v I. B třídě si žďárské béčko vezlo výhru 2:0.
