Vědci zjistili, že Leonardo Da Vinci znal a používal zákony tření

Řeč je o Amontonsových zákonech, které dávají do souvislosti velikost plochy styku obou těles a sílu, která je k sobě přitlačuje.
Francouz Guillaume Amontons přitom publikoval své poznatky o tření a třecích silách v roce 1699 a až v roce 1781 je experimentálně potvrdil další ze světoznámých fyziků, Charles Augustin de Coulomb.

„Leonardo věděl, že třecí síla mezi dvěma povrchy je proporční síle, která tyto povrchy tlačí k sobě, a že toto tření není závislé na velikosti kontaktní plochy obou povrchů,“ vysvětlil ke zveřejněné studii profesor Ian Hutchings z University of Cambridge, který si zvláštní skici na straně jednoho z Leonardových deníků všiml.

Nešlo přitom o historikům neznámou kresbu – list z dokumentu je součástí Kodexu Forster III, který byl již dříve popsán a zkoumán. Konkrétně se tento objev nacházel pod nákresem hlavy stařeny (na snímku) s textem psaným Leonardovým zrcadlovým písmem. Ředitelem muzea byl ale označen jen jako „irelevantní poznámky a diagramy červenou křídou“. Až pod pohledem fyzika-historika vyjevil svoji pravou podstatu.

Hutchings následně prozkoumal i další stránky z Leonardových deníků, kde našel mnoho souvisejících diagramů, náčrtků a poznámek. Vynálezce tak podle něj měl minimálně dvacetiletou rozsáhlou zkušenost s třecí silou a efekty, které má na jeho mechanické konstrukty.