Není dluh jako dluh. Hlavním tržním tématem je nyní pohyb sazeb státních obligací a jeho příčina. Bondový trh je však široký a nabízí i zajímavější data. A to i pro akciové investory. Dluhopisy různých firem s sebou nesou různé riziko. Ratingové agentury investorům pomáhají alespoň s hrubým rozdělením rizikovosti a přiřazují firmám stupně od premiantů AAA přes BBB, dolů na B, potom výrazně divočejší CCC a níže. Pod C už je jenom D – default, bankrot.
Jak se chovají jednotlivé třídy ratingu mezi sebou, je dle mého názoru lehce opomíjený indikátor nálady amerického finančního trhu.
Výnosy nejvíce spekulativních CCC dluhopisů jsou kvůli svému riziku extrémně citlivé na tržní sentiment. Například během roku 2008 zde investoři požadovali v jistou chvíli sazby přes 40 procent za rok. Proti nim stojí kreditně silné firmy označené BBB. Sem patří třeba McDonald’s nebo Volkswagen.
Pokud je na trzích klid a všeobecný optimismus, investoři si věří a nepožadují takovou kompenzaci za riziko – výnosy nejvíce rizikových instrumentů se přibližují těm nejméně rizikovým. Někdy je trh dokonce v módu „nikde ani obláček“ a tento rozdíl je stlačen na úplné minimum.
Rozdíl mezi CCC a BBB bondy činil na konci předloňského roku 8,8 procenta. Na začátku jara 2020 stoupl na 14,7 procenta a ve druhé polovině roku bez ustání padal k dnešním 5,3 procenta. To jsou zhruba minima poslední dekády. Analýza CCC proti B nebo BB pak vypráví stejný příběh.
Ekonomika se zcela neotevřela a nezaměstnanost v USA není zdaleka tam, kde byla před rokem a půl. Ale investoři de facto již během krize přestali požadovat kompenzaci za riziko. S velkou pravděpodobností jsou tedy v trhu zaceněny velmi pozitivní scénáře a snadná část jeho růstu je za námi.
Investice jsou dnes nutností, stejně tak ale trochu investiční rozvahy a vybíravosti. Takovou euforii totiž v sobě trh běžně nemá. A je to vidět i na příkladu firemních dluhopisů.
Autor je portfolio manažer J&T Investiční společnosti
