Evropa se od USA jen tak neodřízne. I kvůli závislosti na čínských minerálech

Nejednotná Evropa se snaží snížit svou fatální závislost na čínských kritických minerálech, bez nichž se neobejde řada průmyslových odvětví od automobilek až po výrobu zbraní. Starý kontinent tak opět končí v náruči Spojených států, a to v situaci, kdy se z ní kvůli zhoršujícím se vztahům s Trumpovou administrativou snaží spíš vymanit.

Podle nejmenovaných zdrojů agentury Bloomberg Evropská komise vážně uvažuje o účasti na americké iniciativě Pax Silica, jež má partnerům pomoci snížit závislost na Číně nejen v oblasti polovodičů nebo AI infrastruktury, ale také vzácných zemin. Brusel a Washington by tak navázaly na memorandum o strategickém partnerství v oblasti kritických minerálů, které obě strany podepsaly na konci dubna. V Evropě už se k Pax Silica mezitím samostatně přidaly některé členské země jako Finsko nebo Švédsko.

Bez prvků jako antimon, gallium či germanium totiž nelze vyrábět elektrické i klasické automobily nebo elektroniku, ale také zbraně jako řízené střely, drony či obrněná vozidla, jež chce Evropa kvůli narůstajícímu bezpečnostnímu napětí vyrábět ve velkém. Brusel toho však sám příliš nezmůže, protože členské státy pořád nejsou schopny se dohodnout a financovat společné projekty.

Čína, která těží 70 procent světových vzácných zemin a téměř 90 procent jich zpracovává, využívá svůj monopol jako velmi mocnou politickou a ekonomickou zbraň. Kvůli této závislosti není Západ dlouhodobě schopen zbrzdit snahy Pekingu stát se hlavní světovou velmocí. Globální šoky jako pandemie covidu nebo právě probíhající válka USA a Izraele s Íránem naplno odhalily zranitelnost dodavatelských řetězců, na nichž je závislá světová ekonomika a prosperita bohatých západních zemí.

Jedním ze základních pilířů unijní strategie na snížení své surovinové závislosti na Číně je kromě nových bilaterálních partnerství především nařízení o kritických minerálech (CRMA), přijaté v roce 2024, podle něhož se má do roku 2030 v EU těžit aspoň deset procent, zpracovávat minimálně 40 procent a recyklovat nejméně 25 procent kritických zemin. Zároveň nebudou moci dovozy od jednoho dodavatele přesáhnout 65 procent. Tyto ambiciózní cíle ovšem zatím narážejí na tvrdou realitu: podle studie univerzity ve finské Jyväskylä zatím Unie recykluje pouhé jedno procento kritických minerálů.

Důvodem je politická bezzubost EU. Koordinačnímu tělesu pro oblast kritických minerálů European Critical Raw Materials Board chybějí potřebné pravomoci a projekty brzdí i velmi dlouhé povolovací procesy. 

„Členské země se stále zdráhají přispívat na těžební a zpracovatelské projekty mimo své hranice, i když si to geoekonomická realita žádá,“ řekla Bloombergu Sabrina Schulzová, ředitelka pro Německo v Evropské iniciativě pro energetickou bezpečnost. „Financování zůstává hlavní překážkou.“ 

Mezi váhající členy patří hospodářsky zkoušené Německo, jehož průmysl je s Čínou velmi provázaný. Pro spoustu nejvýznamnějších německých podniků – zejména automobilek – zůstává asijská velmoc nepostradatelným trhem. Ačkoli kancléř Friedrich Merz sliboval ve vztazích s Pekingem větší opatrnost, klíčová německá ministerstva dosud nebyla schopna se dohodnout ani na tom, jak by měla strategie snižování rizik v oblasti kritických surovin vypadat.

Výmluvným příkladem evropské neschopnosti jednat je důl ve slovenské Trojárové, kde se nachází jedno z největších evropských nalezišť vojensky využitelného antimonu. Podle Bloombergu by slovenské zásoby této suroviny dokázaly pokrýt až třetinu roční spotřeby Evropy (z celkových zhruba šesti tisíc tun). Kanadskému majiteli Military Metals ale chybějí potřebné prostředky na restart těžby a bez unijní finanční injekce podle Bloombergu hrozí, že ložisko odkoupí konkurence – například ta americká. 

V Česku a Portugalsku zase politické tahanice brzdí zahájení těžby strategicky důležitého lithia, zatímco důlní projekt ve švédské Kiruně, kde se nacházejí ložiska všech 17 vzácných zemin, byl pozastaven kvůli obavám, že by mohl narušit práva původních obyvatel z kmene Sámů. 

Bez USA to nepůjde

Spojené státy se ke snižování své surovinové závislosti na Pekingu stavějí mnohem aktivněji. Washington přišel s plánem na vlastní strategické rezervy vzácných minerálů pod názvem Project Vault, na nějž vyčlenil 12 miliard dolarů (251 miliard korun) z veřejných i soukromých zdrojů. 

Pentagon rovněž vstupuje do těžařských firem a investuje do budování důlních a zpracovatelských kapacit, jako to učinil v případě společnosti MP Materials, nebo přímo uzavírá velké smlouvy o dodávkách jako v případě australské těžební společnosti Lynas Rare Earths. Kromě toho Trumpova administrativa prosazuje garantované minimální ceny (tzv. price floors) kritických minerálů, které mají těžaře chránit před levnou a státem dotovanou čínskou konkurencí.  

EU teď podle Bloombergu doufá, že spolupráce sedmadvacítky na amerických projektech jako Pax Silica pomůže zmírnit její roztříštěnost. Vytvoření společných západních dodavatelských řetězců mohlo usnadnit i obchodování s těmito komoditami a spolupráce s USA by mohla zajistit přísun potřebného kapitálu, včetně společných investic do výzkumu. Tím by však Evropa ještě posílila svou provázanost s USA, již se v poslední době naopak snaží omezovat.  

Západ zaspal

Západ svým způsobem Pekingu k jeho dominanci v oblasti vzácných zemin pomohl. Evropa i USA se dlouho zdráhaly investovat do kapacit pro těžbu či zpracování těchto minerálů kvůli obavám z nedostatečného ekonomického výnosu, pomalých povolovacích procesů nebo možných závažných ekologických škod. Čína naopak budovala vlastní kapacity pro těžbu a zpracování vzácných zemin už od osmdesátých let minulého století. 

Pekingu hrála do karet rovněž silná domácí poptávka po vzácných zeminách kvůli rychle rostoucím průmyslovým odvětvím, jako je elektromobilita, polovodiče či obnovitelné zdroje. 

Závislosti Západu využil Peking především v minulém roce poté, co Trump na zbytek světa uvalil cla. Čína tehdy zakázala vývoz vzácných zemin, což v Evropě vyděsilo zejména zástupce automobilového průmyslu, kteří se obávali, že budou muset úplně zastavit výrobu. 

Trump si od nedávného summitu s čínským vůdcem Si Ťin-Pchingem sliboval zmírnění restrikcí na dovoz vzácných zemin, na nichž závisí mnoho odvětví amerického průmyslu od zbrojovek po producenty elektroniky (celkem odpovídajících čtyřem procentům tamního HDP). Žádné konkrétní výsledky však zatím jednání nepřinesla.