Třetí pilíř českého důchodového systému je pro politiky atraktivní téma. I proto že jsou s ním skutečně problémy – státní příspěvky a slevy na dani stojí stát dvacet miliard ročně. Za ně stát dostává systém, do nějž si Češi našetří pár korun s mizerným úročením.
Úvah se objevuje mnoho – od malých krůčků v poplatkové politice až po megalomanské nápady, jako je založení státního penzijního fondu. Ten by se líbil ministryni práce Janě Maláčové a má i podporu šéfky důchodové komise Danuše Nerudové. Zdá se ovšem, že bude mít také silného protivníka – ministryni financí Alenu Schillerovou.
Ta je sice v kritice opatrná, ale zjevně není přesvědčena, že by to státní fond těm soukromým na trhu hravě natřel. A má nejspíš pravdu. Stavět státní instituce do role podnikatelských vzorů je hloupé. Nefunguje to v pivovarnictví, hotelnictví, dopravě či zdravotnictví. Není důvod si myslet, že v branži fondového spoření a pohybu na kapitálových trzích by to dopadlo jinak.
