Slevy na jízdném se krásně ujaly. V letošním září stát – tedy nás všechny – přišly na rekordních 578 milionů. A netřeba smutnit, že šlo jen o výkyv způsobený začátkem školního roku a nákupem dlouhodobých jízdenek. Trend je jasný. Šikovným dopravcům se daří dojit rozhazovačný stát víc a víc (podrobnosti v článku zde).
Ale dost ironie. To, že cestující i dopravci využívají štědřejší slevový systém s čím dál větší efektivitou, je pochopitelné. Jinak by byli sami proti sobě. Za to, že z rozpočtu odtékají každý měsíc stamiliony korun, které by šly použít rozumněji, může současná vládní garnitura. A nejde jen o to, že je to opatření populistické a nehospodárné. Pokřivil se tím dopravní sektor v době, kdy se tam konečně po letech polistopadového přešlapávání začala uchytávat konkurenčně-tržní pravidla.
Nynější premiérovo zjištění a zděšení, že toho dopravci zneužívají a uměle nadsazují ceny jízdenek, je v tomto ohledu spíše tragikomické. Stejně jako snaha nějakým způsobem slevy na jednotlivých trasách zastropovat. Z ekonomického pohledu to může být logické, ale jde jen o další pokřivování již pokřiveného trhu. Úplně stačilo zachovat někdejší, vcelku rozumný slevový systém.
Těžko si totiž nyní představit, že se nějaká vláda odhodlá nová pravidla změnit a poštvat si proti sobě voliče z početných skupin obyvatelstva – ty nejmladší a ty nejstarší. Navíc když se ukazuje, že průchodná není ani obezlička s přesměrováním alespoň části vynakládaných prostředků na jiné účely – jak zněl jeden z návrhů úprav státního rozpočtu. Po středečním jednání rozpočtového výboru se ale jako průchozí zdají jen přesuny za 1,28 miliardy korun (tedy ani ne procento rozpočtových výdajů), a to pouze z dílny KSČM. Tedy hlavně jako úlitba tichému koaličnímu partnerovi. Rozdávat z eráru je zkrátka lehké.
