Jan Šindelář: Pojedeme vlakem

Klesající trendy se loni otočily. Na silnicích při nehodách zahynulo o osm procent více lidí než předloni, celkem 631. Dráha vydala relativně ještě horší čísla, inspekce hlásí 296 mrtvých, meziročně o čtvrtinu více. Bylo by ale mylné domnívat se, že cesta vlakem v míře smrtelného nebezpečí dohání cestu automobilem. Naopak.

Zatímco na silnicích se umírá většinou v autech, ve vlaku loni nezemřel nikdo. Rozdíl je i v tom, že na silnicích začasté přijdou o život lidé bez vlastního zavinění, kteří celý život neudělali jediný přestupek. Zabije je někdo jiný. Naopak na kolejích si mrtví za svůj zmar mohou většinou sami, když se procházejí po trati, podlézají závory, naskakují do rozjetého vlaku nebo dobrovolně končí se životem. Závěrem tedy výzva: jezděme více vlakem, při cestě po zemi nemá v bezpečnosti konkurenci. A méně se procházejme po kolejích.

Nelze se nezmínit o pařížském masakru v redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Těžko teď usuzovat na viníky. Potvrzuje se ale stará pravda, že pachatelé nejhorších zločinů a stoupenci nejzločinnějších ideologií zcela postrádají smysl pro humor. Například Lenin podle dějepisce dlouho před vysněnou revolucí „ohromoval okolí příkrostí, chladnou krutostí a naprostým nezájmem o radosti běžného života“.