Tím, jak ve středu vstoupili komunisté znovu do vládní hry na celostátní úrovni, končí polistopadová republika. Tak se alespoň vyjádřila řada opozičních poslanců.
S nástupem komunistů a jejich spoluvládnutím končí polistopadový režim možná na úrovni symbolů. Řada jeho pilířů padla už v uplynulých čtyřech letech (popření principu střetu zájmů v politice, rozpad tradičního stranického systému, porušování ústavních zvyklostí). Podstatné věci však zůstávají – parlamentní demokracie, spojenectví se Západem, svoboda slova a podnikání.
Ano, změnila se společenská atmosféra, která je náchylná k autoritativním řešením a je hluchá a slepá k symbolům polistopadové svobody. Na druhou stranu: politika je také nabídka a poptávka a česká společnost byla plus minus vždycky rozdělena. Rozdíl byl v tom, že názorově měly politické strany středu a pravice své silné vůdce, levice byla roztříštěná a komunisté byli v izolaci.
Dnes máme u moci sjednocenou levici v čele s Andrejem Babišem, jehož hnutí je schopno oslovit i politický střed a pravicové technokraty. Proč? Jedním z mnoha důvodů je, že politická pravice v roce 2015 nechala ležet téma masové migrace. Kdyby ho uchopila způsobem jako rakouský lidovec Sebastian Kurz, mohla být situace ve sněmovně jiná.
Pokud politologové tvrdí, že končí polistopadová republika, berme to jako jejich volnou úvahu. Když totéž říkají aktivní politici, zeptejme se jich: Jste schopni se dohodnout například před volbami v Praze na jednom lídrovi, nebo alespoň na společném povolebním postupu? Odpověď zní: Ne. Jste schopni ve volbách do Senátu vytvořit společné kandidátky třeba jen v obvodech, kde fragmentovaná opozice nemá šanci? Odpověď je: Ve většině případů ne.
Pak se ovšem nesmí nikdo divit, že Andrej Babiš dominuje české politice. Česko ročník 2018 si prochází tím obdobím, jako Slovensko v letech 1994–98, kdy tam autoritářsky vládl Vladimír Mečiar. Stejně jako Babiš zasahoval do polostátních firem, zatímco on uskutečňoval privilegovanou privatizaci, zaměřuje se Babiš na privilegované přesměrovávání dotací do svých a spřátelených firem.
Mečiar, stejně jako Babiš, se snažil mít vliv v policii a na státním zastupitelství. Na rozdíl od Mečiara má Babiš navíc k dispozici miliardy z podnikání a vlastní mediální impérium. Rozdíl dnešního Česka a tehdejšího Slovenska je v tom, že Slováci brzy pochopili, že zbavit se Mečiara mohou jen spoluprací sil zprava doleva.
K tomuto pochopení v Česku ještě nedošlo. Až zase bude česká opozice usedavě fňukat, že končí porevoluční republika, zeptejme se: A co jste udělali pro to, aby Babiš v komunálních volbách neovládl velká města, nezměnil většinu v Senátu a neznásilnil veřejnoprávní média? Dokud nesdělí konkrétní projekty, odpovězme: Svou pasivitou jste fakticky Babišovými spojenci!
Autor je komentátorem Reflexu.
