Zase vytahují spacáky, přečetl jsem si na sociálních sítích pod zprávami o úterní demonstraci na podporu České televize. Nic takového není po 20 letech od televizní krize ještě na pořadu dne. Některé ozvěny toho mrazivého přelomu roku, při němž se o signál přetahovala Jana Bobošíková s velínem zpravodajství na Kavčích horách, se ale nepříjemně vracejí. Také tehdy předváděla Rada České televize jen pár měsíců před tím, než u kotle uletělo víko, názorovou gymnastiku. Vrcholem bylo, když narychlo vybrala nového generálního ředitele, sotva týden po odvolání toho předchozího.
A také tehdy se členové rady zaklínali odpovědným hospodařením, manažerským řízením a kvalitou zpravodajství a publicistiky. Po dvou dekádách jsme v úplně jiném digitálním světě a Česká televize je podle mezinárodních parametrů spolehlivě nejlepší televizí médií veřejné služby v bývalém východním bloku.
Změnilo se volení radních, jiná je technika, systém řízení, vlastně všechno. Co se nezměnilo, je touha některých tehdejších aktérů po zadostiučinění. Jana Bobošíková jako by toužila vrátit se po politickém angažmá zpátky do médií, jenom druhou stranou. Její think-tank už avizuje, že na jaře rád doporučí vhodná jména do Rady ČT, až se zase bude obsazovat několik nových míst.
Letos jsme také od poslanců slyšeli, že je potřeba do Rady ČT poslat někoho, kdo tomu vážně rozumí a udělá pořádek v hospodaření. Českou televizi proto jménem veřejnosti začalo kontrolovat šest lidí, kteří do funkce nastupovali už s tím, že nějaký problém se najde. A prvním obětním beránkem se stala dozorčí komise, jediní lidé, kteří mohou jménem rady nahlédnout do všech účetních dokumentů České televize.
Rada České televize samozřejmě má právo vybrat si dozorčí komisi, jakou chce. Když ale sundává tu předchozí, musí se pečlivě držet zákona a své usnesení důkladně zdůvodnit. Rychlost, se kterou odvolala své současné poradce, za nouzového stavu a v situaci, kdy se jejích zasedání nemůže účastnit veřejnost, je přinejmenším zvláštní. Ani forma není úplně čistá. Rada má své kroky vysvětlovat a odhlasovat na veřejné schůzi.
Na shození dozorčí komise se však domluvila Hana Lipovská s několika dalšími radními při neveřejném pracovním setkání dvě hodiny před začátkem rady. Nevěděli o tom ani předseda René Kühn, ani místopředseda Jaroslav Dědič, netušil to ani šéf dozorčí komise. Návrh přišel náhle a s vágním konstatováním, že rada má vážné výhody k práci svých poradců. Takhle to však dělat nejde, právní výklady se tříští už na tom, jestli vůbec rada smí odvolat dozorčí komisi jako celek. Měla by odvolat jednotlivé členy a u každého poskytnout zákonné zdůvodnění.
Je naprosto v pořádku, že mají členové Rady ČT různé názory nejen na fungování televize, ale i na politiku nebo společnost. Nebylo šťastné, když v předchozím složení radní odhlasovali všechno jednomyslně a v podstatě jako na běžícím pásu. Jen by ve svatém zápalu neměli zapomínat na pravidla. Celou zemi čekají kvůli koronaviru ještě složité časy, a to poslední, co je teď potřeba, je rozvracení klíčového informačního média.
Česká televize i přístup Petra Dvořáka vůči radě mají své chyby, k jejich napravení ale není potřeba vystřílet hned arzenál nejtvrdších zbraní. Chápu, že končící předseda rady u toho nechtěl svítit, raději složil funkci a zůstává řadovým členem. Však on se někdo s tím správným plamenem v srdci najde.
Autor je editor Digizone.cz
