Česká společnost dostala k výročí 17. listopadu dárek v podobě boje o Českou televizi. Je to událost stejně přítomná jako symbolická a, jak už to u potenciálně dějinných rozbušek bývá, způsobila ji zdánlivá maličkost.
Deset radních České televize z třinácti přítomných a patnácti celkem zvedlo minulou středu ruku pro odvolání celé Dozorčí komise, což je poradní orgán Rady ČT. O existenci komise neměla široká veřejnost samozřejmě do minulého týdne příliš ponětí a těžko bychom hledali vážnost situace v kroku samotném. Ten je v číslech: v Radě ČT najednou existuje silná většina deseti hlasů, která si prakticky odzkoušela společné hlasování. Zpozornět by měl především generální ředitel ČT Petr Dvořák.
Lidé, kteří dění kolem mediálních rad v Česku sledují dlouhodobě, překvapeni nejsou. Na nebezpečí, že se péčí populistických, či přímo antisystémových politických stran a hnutí ve sněmovně tvoří v Radě ČT předpolí pro ovládnutí veřejnoprávní instituce, upozorňují už delší dobu. Bylo jen otázkou času, kdy „milé“ přestřelky a zesměšňování nově zvolených radních, ke kterému dávají záminky hlavně Hana Lipovská a Lubomír Veselý, zvaný Xaver, přerostou v tuhý boj. Teď je tady a veřejnost je náhle překvapena silou opozice, která se v Radě zformovala.
Svůj podíl viny na tom má i Petr Dvořák. Když chtěla Lipovská jako nová radní poznat zázemí ČT, Dvořák neodolal pocitu jisté nadřazenosti a pozval ji k hasičům a do výrobny ledu. Byla to na konci léta veliká švanda, veřejnost se bavila. Teď Lipovská, kterou lze označit za motor snahy odvolat Dozorčí komisi, kontruje: odstřelila orgán, který má přístup k veškerému hospodaření televize, a ukázala, že disponuje většinou k jeho převolení. Silná káva.
Byla zde řeč o politických stranách, které i přes upravený systém výběru radních mají stále při volbě poslední slovo. Současný stav Rady ČT je výsledkem personální ubohosti hnutí ANO a ambiciózního postupu menších, ale o to dravějších Trikolór a podobně.
Kombinací těchto faktorů je orgán, v němž se mísí zájmy například bývalých manažerů televize, bývalých politiků, neúspěšných novinářů s příklonem k vládnímu hnutí až po jasně antisystémové hráče, jejichž nosnou myšlenkou je přeměna televize na státní, nebo případně zrušení její veřejnoprávnosti vůbec.
Tuto skupinu Hana Lipovská během pár měsíců přetavila v hlasovací mašinu. Zároveň do ní ale dokázala začlenit osoby, kterým jde čistě o hospodaření televize a které v postupu minulých rad neviděli smysl.
Petr Dvořák dostal výstrahu, se kterou se musí naučit žít. Mimochodem nebyla první. Už v červnu, kdy Rada ČT schvalovala generálnímu řediteli roční bonusy, zaujala Lipovská návrhem, aby dostal čistou nulu. Tehdy ještě neuspěla úplně, rada ovšem plný bonus snížila na dvě třetiny, 1,6 milionu korun. Tehdy to bylo v souladu se všeobecným trendem zesměšňování bráno jako bizarní úkaz, dnes vidíme, že šlo o dobře připravený scénář. Do té doby neměl Dvořák s Radou ČT významnější problém.
Jak vážně Lipovská svůj boj myslí, uvidíme ve středu. Rada má znovu jednat o nákupu pozemků u ostravského studia, což byla rozmíška, která odvolání komise předcházela. Blíží se rovněž jednání o rozpočtu České televize na rok 2021 i opětovné projednávání dlouhodobých plánů rozvoje veřejnoprávní televize. Všechny tyto důležité kroky ukážou, jak je Petr Dvořák silný v diplomacii i jak daleko je ochotna zajít „opoziční koalice“. Dál už je jen odvolání generálního ředitele.
Autor je komentátor serveru HlídacíPes.org
