Komentář Martina Maňáka: Miliardáři prý příliš bohatnou. Mnohem horší je ale obohacování států

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Superboháči dále bohatnou a počet miliardářů se celosvětově zvyšuje. Média prezentují „varovné zprávy“ o „rozevírání nůžek“ mezi bohatými a chudými. Cílem je vytvářet dojem, že „nadměrné“ bohatnutí a samotní boháči jsou negativním a pro další rozvoj světa snad i nebezpečným jevem. Realita je přitom značně odlišná.

V předvečer prestižního fóra „nejmocnějších“ v Davosu poslala boháčům a vrcholným světovým politikům své varovné poselství charitativní organizace Oxfam ve snaze upozornit na údajnou rostoucí propast mezi bohatými a chudými.

Počet světových miliardářů se vyšplhal na rekordních 2 208. Majetek těchto miliardářů je prý rekordně velký. Oxfam také sečetl jmění 26 současných nejbohatších lidí světa a dospěl k částce 1,3 bilionu dolarů (31,5 bilionu korun), což se rovná celkovému majetku 3,8 miliardy obyvatel z té chudší poloviny lidstva. Jinými slovy, hrstka superboháčů vlastní majetek stejný, jakým v souhrnu disponuje chudší polovina obyvatel planety Země. Toť má být důkazem, že se bohatství koncentruje do rukou čím dál menší skupinky lidí.

Půda je tak připravena pro myšlenkové konstrukce světa, v němž vládnou nenasytní kapitalisté, kteří druhým berou nebo jim nedovolují bohatnout. Vytvářen je dojem, že světové bohatství je pytel s limitovanou sumou peněz, z něhož si přednostně a čím dál více berou oni zlí, zvýhodnění boháči. S tím, že v pytli pak zbývá čím dál méně pro zbytek světa. Jakoby světové bohatství bylo omezené a ti nejbohatší z něj vysávali vše, čeho se jim zachce – samozřejmě, na úkor všech ostatních. Jakoby právě ti bohatí mohli za chudobu těch druhých, „nebohatých“.

Je to samozřejmě kardinální omyl. Především, už dávno nelze dělit svět na bohaté a chudé. Naopak, počet skutečných chudých se ve vyspělém světě snižuje. Výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo. Samostatnou kategorií jsou země rozvojové, v nichž kvete chudoba, za kterou očividně nemůže hrstka světových superboháčů, ale která má naopak co do činění s katastrofální politikou místních vlád.

Životní úroveň vyspělého světa, fungujícího na bázi demokratického kapitalismu (ale i komunistického kapitalismu, jako v Číně), se však prokazatelně zvyšuje. Pochopitelně, nikoliv dokonale rovnoměrným tempem. Zdvojnásobí-li své jmění miliardář, stává se multimiliardářem. Zdvojnásobí-li své jmění a svoji životní úroveň průměrný příslušník střední příjmové třídy, je to pro něho příjemné, ale miliardářem se nestane. A zdvojnásobí-li své jmění chudák, zajisté se nestane boháčem.  


Celý komentář najdete na webu Info.cz >>>