Premiér Babiš utrpěl trauma. Nepřišlo po ukončení jeho trestního stíhání, nýbrž po jednání s pražským primátorem Hřibem, který uťal premiérovy plány na výstavbu vládního centra v pražských Letňanech. Premiér byl Hřibovou přísností tak otřesen, že se rozhodl komunikovat o plánu už jen s nižšími radními. To je dost perfidní strategie, neboť Praze vládne koalice, jejímž vrcholem je právě primátor. Je to asi tak férové, jako kdyby učitelé nejednali o platech s premiérem, protože ho nemají rádi, ale tlačili na jejich zvýšení přes ČSSD.
Rozkližování koalice jako strategii jednání však nechme stranou. Podstatou sporu je otázka, zda je vládní centrum vůbec třeba a zda bude výhodné pro Letňany a Prahu. Primátor tvrdí, že není a nebude, neboť stát odmítá platit dopravní obslužnost v místě a postavit tam nemocnici. O výhodnosti městečka pro deset tisíc úředníků není přesvědčen ani starosta Letňan Zdeněk Kučera z ANO, který by raději stavěl byty, školky, školy a zdravotnická zařízení. A je v šoku, že s ním nikdo, premiér ani primátor, nejedná. Primátorova arogance, na niž si stěžuje Babiš, má, zdá se, u premiéra zcela důstojný protějšek.
Premiér slibuje úspory z přesunu úředníků, ale neřekl, kolik to bude. Neřekl ani, jak se využijí prázdné budovy ministerstev, neříká, jak zařídit, aby večer nebyla vládní čtvrť městem duchů. Projekt má obrysy snu, nikoli praktické užitečné stavby. Neliší se zatím moc od obecných vět, které ANO vetklo do vládního programu, kde se píše, že „vláda připraví efektivní a hospodárné řešení rozmístění státních zaměstnanců, které spočívá ve výstavbě nového administrativního komplexu“.
Chce-li premiér uskutečnit svůj sen a zanechat po sobě tak jako politici v zahraničí důležitou stavbu, měl by se přestat urážet. Měl by začít jednat s primátorem, starostou Letňan i s ČSSD, která se pod výstavbu vládní čtvrti podepsala. Ale hlavně s lidmi, kteří v Letňanech a v Praze bydlí. A lidé, jak premiér dobře ví, slyší na konkrétní výhody pro lepší život včetně toho, jak esteticky zajímavý projekt bude.
Dokud Babiš neudělá ze stavby vládního komplexu věc prospěšnou veřejnosti, bude to dál jen jeho libůstka, kterou prosazuje coby svůj pomník navzdory všem. Každopádně v tomto volebním období se už s ničím počítat nedá, program vlády v tomto bodě nebude splněn. Kromě premiéra a stavebních firem to nikomu vadit nebude. Na rozdíl od zásadních věcí: od slibované reformy penzí po další stavební slib, že vláda „prosadí rychlejší realizaci výstavby dostupného bydlení pro seniory a pro mladé rodiny“.
Autor je spolupracovník redakce
