Zkusme si aspoň na chvíli dopřát ten luxus a představme si, že strana PRO, svolavatel sobotní demonstrace proti chudobě na Václavském náměstí, je relevantní politická síla. A když už v té představě budeme, zkusme vyzkoumat, jaké programové cíle tento tekutý písek spojují. Není to úplně snadné, ale co bychom neudělali pro dobrý pocit, že jsme se nenechali svést nutkavou myšlenkou, že to všechno až příliš nápadně štymuje s kremelskou propagandou nebo zámořským myšlenkovým proudem QAnon.
Bylo by falešné se domnívat, že mezi podporovateli hnutí jsou jen lidé ze dna společnosti, pro které se vžilo ono snad až příliš příkré označení dezoláti. Mají svoji zástupkyni v Senátu Janu Zwyrtek Hamplovou, děkana Národohospodářské fakulty VŠE Miroslava Ševčíka, bývalou senátorku Alenu Dernerovou, podporují je vědci, lékaři, vysokoškoláci – nebo třeba bývalý olympionik Lukáš Pollert. Kdyby dala takovou směsici osobností (a to bez nadsázky) dohromady jakákoli jiná strana, byla by za to jistě ráda.
Když máte lidi, nastupuje otázka programu. Ekonomické kapitole vévodí boj proti chudobě s hesly typu „Pryč s Fialovým šaškostrojem“ nebo „Odírají stát, sobě přidávají“. Neboli starý dobrý populistický program „Všechno všem“. Tedy ne všem, jen našim lidem, později totiž zaznělo i heslo „Čechy Čechům“, což si jako pamětníci vzpomeneme, že bylo provolání českých neonacistů z 90. let.
Velkým tématem jsou pro rajchlovce média a otázka svobody slova. Vládě napsali dopis, v němž ji vyzývají, aby zamezila provozovatelům sociálních sítí v omezování svobody slova a aby zavedla zákonnou povinnost médií poskytovat objektivní a vyvážené informace. Vezměme to postupně. Omezováním svobody slova na sítích je míněno mazání příspěvků zjevně dezinformačních, lživých, nebo dokonce fabrikovaných s úmyslem škodit. Paradoxem budiž, že jednou z typických ukázek z poslední doby byl příspěvek senátorky Jany Zwyrtek Hamplové o šíření tuberkulózy na Olomoucku v souvislosti s výcvikem ukrajinských vojáků.
Čili vidíme boj utilitární, zaměřený na možnost dál beztrestně šířit lži. Zákonná povinnost médií poskytovat vyvážené informace by v očích strany PRO vypadala tak, že by její zástupci museli být zváni komentovat kdejaký mikrovývoj, ideálně v televizi a v hlavním vysílacím čase. Důsledkem by byla legitimizace dezinformací jako relevantního protinázoru.
Úsměvné je, že boj proti cenzuře a omezování svobody slova je veden v situaci, kdy jeho hlasatelé svobodně demonstrují na náměstích, svolávají se pomocí webů a sociálních sítí a mají přístup do médií, případně šíří svá. A kdy je za tuto činnost nikdo nijak nepostihuje. Něco jiného je ale závěr sobotní akce. Můžete tisíckrát vytvářet zdání skutečné politické síly, když nakonec zaútočíte na Národní muzeum.
Podívejte se na rozhovor s prezidentem Petrem Pavlem
Vůdce demonstrace Jindřich Rajchl slíbil, že když vláda jeho požadavky nepřijme nebo nepodá demisi, což se s vysokou jistotou nestane, přijdou v dubnu další nátlakové akce, například blokády vládních budov. Podobně mluví i šéf Asociace nezávislých odborů Bohumír Dufek: „Proto budeme muset sáhnout i k nátlakovým akcím a hledat určitou alternativu,“ řekl s tím, že v plánu je třeba blokování skladů obchodních řetězců.
Útok na Národní muzeum byl nejspíš jen momentálním vyvřením agrese inspirovaným snahou servat z budovy ukrajinskou vlajku. Pod ním se ovšem připravuje systémový odpor; útok na Kapitol to asi nebude, přesto není radno stranu PRO podceňovat. Ukázala, že jejím programem je v souladu se zmíněnými zahraničními vzory především destrukce a chaos.
