Přesně po deseti letech končí mandát třetímu českému prezidentovi. A tím také celá politická kariéra jedné z nejdůležitějších postav posledních třiceti let. I proto Miloš Zeman zůstane ikonou, ale také symbolem plným paradoxů.
Každému se při vzpomínce na něj vybaví něco jiného. Negativa ale budou převládat. Nejprve vstoupil do komunistické strany, pak ho z ní vyhodili. Nejprve kritizoval nedostatek kontrolních mechanismů v totalitním Československu, hned v 90. letech se ale pokusil demokratickou kontrolu vlády oslabit. Jeho největším přínosem tak nejspíš zůstane nastartování silného ekonomického růstu v nultých letech, díky němuž se Česko výrazně přiblížilo vyspělé západní Evropě.
Jeden z tvůrců pozitivního vývoje
„Československo, kdysi jedna z vyspělých evropských zemí, se v posledních desetiletích stále rychleji přetváří na zemi v evropských měřítcích zaostalou. Do čela Evropy jsme se propracovali pouze v úmrtnosti obyvatel a ve znečištění životního prostředí, každým rokem se však v evropském i světovém měřítku propadáme v oblasti produktivity práce, životní úrovně, kvalifikace, objemu a struktury volného času, sociální struktury a kultury. Naše zaostávání v některých směrech vědecko-technického rozvoje je už tak výrazné, že si je přestáváme uvědomovat. Podobáme se maratonskému běžci, jemuž soupeři už zmizeli za horizontem, takže se může optimisticky domnívat, že je v čele závodu.“
Tento patrně nejslavnější odstavec z článku s názvem Prognostika a přestavba napsal Miloš Zeman do Technického magazínu v srpnu 1989. A patrně právě tato slova ho katapultovala do pozice jednoho ze zásadních hybatelů dění během sametové revoluce, a především i po dlouhá desetiletí po ní. Z politiky ale Miloš Zeman odchází ve zcela jiné situaci. Dnes nelze říct, že bychom zaostávali, naopak se nám za posledních třicet let povedlo ztrátu, o níž Miloš Zeman v roce 1989 psal, alespoň zčásti dotáhnout. Věk dožití oproti 80. letům výrazně stoupl, do našeho životního prostředí se vrátily druhy, které tady kvůli znečištění vyhynuly, a v životní úrovni jsme dohnali či předehnali alespoň ty nejchudší státy bývalé kapitalistické západní Evropy.
Miloš Zeman jako politik, který ve vrcholných funkcích tohoto státu strávil šestnáct let a v aktivní politice se pohyboval po většinu celého porevolučního období, je nepochybně jedním z tvůrců tohoto pozitivního vývoje. Připomenout lze zejména dva kroky jeho vlády z přelomu století, které uznávají i Zemanovi tradiční oponenti. Prvním z nich je ozdravení krachujícího bankovního sektoru. Tím, že Zeman urychleně předal hlavní banky do rukou zkušeného zahraničního managementu, odvrátil řadu dalších možných problémů pro celou českou ekonomiku a položil základy stabilního bankovního prostředí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
