Yes we can. Slova, se kterými Barack Obama do vysoké politiky přicházel a se kterými teď po dvou prezidentských obdobích odchází. Vyprodaný veletržní palác v Chicagu, odkud před osmi lety jako 47letý do Bílého domu odjížděl, se přišel rozloučit a chtěl slyšet právě tato slova.
Letiště v Chicagu zaplnili Obamovi fanoušci z celých Států. Byla to jejich poslední šance potkat se s prezidentem v úřadu a také být součástí historického okamžiku – jeho posledního prezidentského projevu. Dojatí byli už na letišti a stejně se dojímali před projevem i během něj.
Obama nezklamal. Pokud je v něčem znamenitý, pak jsou to jeho projevy a schopnost mluvit k lidem. Jak poznamenali v narážce na rétorické schopnosti Donalda Trumpa komentátoři: važme si toho a zaryjme si tento proslov do paměti, byl totiž na dlouhou dobu z prezidentových úst poslední.
Nečekala se přílišná kritika, ale naopak pozitivní tón. To právě teď Amerika potřebuje. Musíme v klidu předat vládu nově zvolenému prezidentovi stejně, jako ji mně předal prezident Bush, zmínil znovu. To je demokracie. Vyjmenoval úspěchy své vlády, zejména zvládnutou ekonomickou krizi a dopadení bin Ládina.
Kdo z nás by čekal, že tohle vše se za osm let podaří? No, mnohé se také nepodařilo. Rasismus z amerických měst nezmizel, kriminalita v jeho domovském Chicagu vzrůstá každým rokem, společnost se vlivem předvolební kampaně značně rozdvojila. Lidé mají strach z imigrantů. Trefně Obama poukázal na podobné reakce na přílivy imigrantů z Irska, Itálie nebo Polska opakující se mnohokrát v historii.
Čím by Amerika byla bez italsko-amerických restaurací nebo oslav svátku svatého Patrika? Je to na vás – občanech! Kromě vyznání lásky manželce Michelle, během níž ukápla Obamovi nejedna slza, a přátelství viceprezidentu Joe Bidenovi bylo právě toto nejsilnější poselství poslední řeči. Nestěžujte si na politiky, ale sami běžte do ulic a kandidujte. Nežijte v bublinách, ale s politickými odpůrci se sejděte tváří v tvář a diskutujte s nimi. Můžeme, dokážeme to.
Autorka je novinářka žijící v USA.
