Zpráva o smrti Karla Gotta prolétla i německými médii. Český zpěvák byl v Německu pravidelným hostem tradičních show a jeho písničky jsou známé zejména mezi starší generací žen. Německé nekrology se držely agenturních zpráv, popisovaly Gottovu pestrou kariéru a některé velké hity, z nichž je nejčastěji připomínána Včelka Mája. Jako kdyby Gott ani nic jiného nezpíval.
Vzpomínám, jak jsem v roce 1991 cestoval stopem Bavorskem a jak mi zastavila žena v důchodovém věku, která po zjištění, že pocházím z České republiky, okamžitě vytáhla viditelně obehranou kazetu s Gottovými písněmi v němčině a pustila ji, snad aby mě ve voze lépe pohostila a vytvořila domáckou atmosféru. „Goldene Stimme aus Prag“ zaznělo i z jejích úst, jakkoli vzápětí prohlásila, že nové písně Karla Gotta už neposlouchá, protože ty starší jsou dostatečně krásné.
Málokdy se stane, že je někdo z Česka tak moc probírán v celoněmeckých médiích, a tak se i česká média pochopitelně radostně chopila této Gottovy stopy. Němci se příliš nezabývali jeho rolí v normalizačním socialismu, snad jen připomněli zpěvákův návrat z německé emigrace, protože „doma je doma a česky se vyjadřuji nejlépe“. Zato zdůrazňovali jeho profesionální eleganci a mužskou svůdnost jeho tenoru.
„Chtěl jsem být úspěšný a obdivovaný ženami. A to máte tak, když jsem chtěl získat nějakou pěkně vyhlížející ženu, musel jsem být úspěšný muž,“ svěřil se Gott v jednom z mnoha rozhovorů, které během svého dojíždění do Německa poskytl. Byl to pro Němce zjevně příznačný, charakteristický citát, proto ho noviny použily. Tak jako titulek „Profesionál, který bavil“ nebo „Tenor a Včela“. Takový byl – německý Karel Gott.
