Byl jsem neobyčejně poctěn, když mě pořadatelé Kamil a Pavla pozvali, abych vystoupil na demonstraci Milionu chvilek pro demokracii v Řevnicích u Prahy. Ale, říkal jsem si, co já tam budu vykládat nového a chytrého, když už všechno bylo na pódiích řečeno?
Po krátkých proslovech divadelního režiséra Davida Drábka a herečky Ani Geislerové, kteří ještě stihli přejet na mítink do Dobřichovic, mě však výborný moderátor Jiří Podzimek před zaplněným náměstím představil jako „kontroverzní kritickou postavu“. Tak jsem tuto pověst rád potvrdil a pravil jsem, že je to možné, že jsem takový, ale rád bych se představil i jako utajený zpěvák a imitátor. S odvoláním na jeden z chorálů slávistické tribuny Sever, který v parafrázi na Ódu na radost vzdává hold sešívaným legendám, zapěl jsem aktualizovanou verzi.
Do té doby pršelo, ale mého mohutného barytonu se déšť zalekl a ustal. Mé kabaretní číslo spočívalo v parafrázi: „Havel, Tigrid, Čáslavská z nebe se dívají, jak demošky sílí, Havel, Tigrid, Čáslavská i na Řevnice jsou hrdí!“ A přidal jsem na závěr havlovskou imitaci i s pokusem o nenapodobitelné ráčkování: „Pevně věřím, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí Babiše, Zemana, Benešové, Mynáře, Ovčáčka, obou Klausů a Okamůry.“ No a lidi docela vyváděli! Zažil jsem jeden z nejnádhernějších podvečerů v životě mezi skvělými účastníky.
Demonstrace proběhly opět po celé zemi a budou za týden pokračovat. A aby nepokračovaly, když naposledy pomstychtivý prezident odmítl přijmout demisi ministra kultury Antonína Staňka. Fakt si zpupnost vrchnosti nemůžeme nechat líbit. Prostě toho máme dost a plné zuby.
