Česká pošta ví, jak se zviditelnit. Zatímco během roku o ní nebylo vidu ani slechu, náhle je jí všude plno. Důvod není zanedbatelný: pošta, po Agrofertu druhý největší tuzemský zaměstnavatel, drží své řadové pracovníky na mzdové uzdě. V zásadě jde o všechny ty, s nimiž se zákazník setkává na přepážce a kteří si svou frustraci často vylévají právě na něm.
Vyrukovat se stávkou těsně před Vánoci je dobrý i špatný krok. Dá se chápat postoj odborů: kdy jindy než teď. Jakýkoli výpadek zajistí pozornost. Na druhé straně si pošta může vysloužit nálepku vyděrače. Což by podniku, který je s oblibou u veřejnosti na štíru, nijak nepomohlo. Ale ani neuškodilo.
Pošta je dlouhodobě rukojmím politických zájmů, které mají dopad na stabilitu a rozvoj firmy. Pokud se politici hodlají jejím problémům věnovat i po Vánocích, měli by poště alespoň část této stability zajistit. Případný optimismus brzdí okolnost, že na podzim budou další volby.
