Je to hezké, když do Česka přijede vrcholný představitel americké politiky, a je ještě hezčí, když v české sněmovně zazní ukázka americké školy veřejného vystupování. To platí bez ohledu na to, co si myslíme o aktuálních krocích administrativy Donalda Trumpa.
Obsah projevu Paula Ryana byl samozřejmě vágní uměřeně situaci. I když třeba důraz, který kladl na tiskové konferenci na vydání ruského hackera Nikulina do USA (stojí o něj i Rusko), byl přece jen za hranicí toho, co je zcela obvyklé při oficiálním zahraničním vystoupení oficiálního představitele světové mocnosti.
Ryanův projev byl zajímavý také publikem, k němuž byl přednášen. Když si šéf Sněmovny reprezentantů pochvaloval, že Česko vyhostilo tři pracovníky ruské ambasády, když vyjadřoval vděčnost, že „vaši vojáci krvácejí bok po boku s těmi našimi“, musel si o potlesk říkat dost nápadnými pauzami. Komunisté, okamurovci, část ANO i část ČSSD totiž podobným figurám budou tleskat přinejlepším z povinnosti. Česko stojí na zahraničněpolitické křižovatce, a pokud by to Paula Ryana zajímalo, měl tu rozpolcenost během pár minut svého projevu před sebou jako na dlani.
