Prezidentovo vystoupení na podporu rozpočtu se neslo v klasickém „zemanovském“ duchu. Na sněmovní půdě pronesl řadu rozumných argumentů, několik protimluvů, pár citátů a okořenil to špetkou osobních vsuvek.
Vyznění jeho projevu by se dalo shrnout slovy: Rozpočet je v pořádku, ale mám i pár lepších nápadů.
Bráno od konce, Miloš Zeman byl osobní jen minimálně. Svého někdejšího sociálnědemokratického souputníka Vladimíra Špidlu označil za „nešťastníka“ a jeho známý výrok negoval opačným sdělením: „Zdroje nejsou.“
Diskuzi o institutu superhrubé mzdy označil za „hloupou“, smysl se podle něj má bavit jen o nastavení daně z příjmu zaměstnanců. A v souvislosti se svými zdravotními problémy vyjádřil naději, že sezení při projevu nijak nehrozí hloubku jeho myšlenek...
To hlavní ale samozřejmě bylo, že podpořil vládní návrh rozpočtu, který počítá s obřím schodkem ve výši 320 miliard korun. Byť přiznal, že je z tak vysokého deficitu „trošku vykolejený“. A odvolal se na symbol úsporné politiky, prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína. Zde také začala série občasných protimluvů.
Na jednu stranu se Miloš Zeman prezentoval jako zastánce úsporné politiky, na tu druhou výrazněji nezpochybnil podobu tak vysokého schodku. A nepozastavil se nad tím, že vláda nenabízí nějaký solidnější výhled na opětovné ozdravení veřejných financí.
U rušení konceptu superhrubé mzdy podpořil premiérův návrh na zavedení sazeb daně z příjmu ve výši 15 a 23 procent, byť zároveň nepřímo zpochybnil smysl tohoto přilepšení.
Buď to povede ke zvýšení spotřeby, což může vylepšit HDP, ale není to zdravým základem růstu a ekonomiku to nezachrání, jak prezident konstatoval. Anebo si lidé budou víc šetřit, což sice pomůže jim, ale na celkové ekonomické situaci se to neprojeví.
Dalším prezidentovým argumentem bylo, že zaměstnanci se narozdíl od OSVČ či důchodců žádné „solidární úhrady“ v souvislosti s koronavirovou krizí nedočkali. Přímo ne. Ale co programy na podporu firem typu COVID, program Antivirus či projednávaný kurzarbeit?
Stejně tak jako bagatelizování dopadů navrhovaného snížení sazeb na 15 a 23 procent, což by veřejné rozpočty podle odhadů připravilo o téměř 90 miliard korun. Neboli za současné situace zvýšilo zadlužení. Miloš Zeman argumentoval omezením tohoto opatření jen na dva roky, což ostatně i sám prosazoval.
To ale poněkud koliduje s jeho dalšími tvrzeními – jinak zcela správnými -, že je třeba zbavit náš daňový systém různých výjimek. Není ale pouze dvouletá úprava dalším nesystémovým krokem? Tedy i podobným „extrabuřtem“, o nichž mluvil?
Naopak pochvalu jistě Miloš Zeman zaslouží za kritiku nápadu, aby se v době koronavirové krize zatížila ekonomika dalšími dvěma volnými dny přilepenými k 17. listopadu. A proč neocenit i to, že popřál hezké Vánoce a šťastný nový rok všem poslancům bez ohledu na stranickou přítomnost…
