Sledovat kroky staronového ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) je jako vylézt na nejvyšší tobogan v zábavním centru v Brně, nasadit si na hlavu kameru GoPro a střemhlav se spustit dolů. Bude to nejspíš pěkný fofr a sešup, bude u toho sem tam i zábava a dole nás čeká vydatný šplouchanec. Otázka je, koho nakonec spláchne.
Defenzivu, v níž se ministr nacházel kvůli svému jmenování a připomínkám protikorupčních aktivistů, se zjevně rozhodl vyřešit netradičně. Vyrazil do protiútoku proti svým skutečným nebo jen domnělým nepřátelům v justici a jejím okolí. Zatím vidíme několik drobných náznaků toho, co by se mimo dobrou společnost dalo nazvat i zdviženým prostředníčkem.
Těsně před Vánoci oznámilo ministerstvo na svém webu, že se Blažkovým poradcem stane bývalý předseda pražského vrchního soudu Jaroslav Bureš. Připomínána je v této souvislosti jeho minulost jako neúspěšného prezidentského kandidáta za ČSSD, dávná role v neúspěšném pokusu odstavit z vedení Nejvyššího soudu Ivu Brožovou nebo podstatně mladší lapálie, kdy se před pěti lety i se synem vydal na fotbalové Euro na náklady fotbalové asociace a vysvětloval to tím, že se přece zasloužil o vesnický fotbal.
Zdálo by se, že má Blažek jen smolnou ruku při výběru spolupracovníků a nechal se zase drobně nachytat při kroku, který jeho odpůrci ihned využijí v dalším kole oblíbené hry Podivuhodné příběhy Dona Pabla. To by ovšem Blažek musel být blázen. Bureše jmenoval svým poradcem pro oblast justice a dobře ví, co dělá. Ostatně jmenování ministerstvo nijak netajilo, samo ho zveřejnilo, nejde o žádný pokoutní obchod, je to součást hry.
K Burešovu poslednímu působení na vrchním soudu, kam ho mimochodem přivedl jako tehdejší ministr spravedlnosti v roce 2013 právě Blažek, jen krátkou historkou. Budova je rozdělena na dvě části, kromě soudu zde sídlí i vrchní státní zastupitelství. A někdy po roce 2012 se mezi soudci rozšířil poněkud zlý vtípek, podle kterého se budova dělí na „Půlnoční království“ a sousední „Zemi krále Jaroslava“. Necháme fantazii čtenáře, jaké radovánky byly v Zemi krále Jaroslava myšleny a jaká tajemství mělo skrývat sousední Půlnoční království.
Součástí anekdoty byly i původně nepotvrzené řeči, že snad nechali státní zástupci soudce odposlouchávat, což se nakonec zhmotnilo v kauze soudce Elischera, dnes už nepravomocně odsouzeného za korupci. Když jsme u odposlechů, první kroky Pavla Blažka jako ministra nevedly do Brna k vysokým soudům, jak bývá zvykem, ale k advokátům. A těm slíbil podporu u změny zákona, který by lépe zakotvil důvěrnost vztahu klienta s advokátem.
A ještě dřív ministr zmínil, že chce konečně vyřešit praxi úniků informací z přípravného řízení do médií. Je to v jeho případě poněkud pikantní, neboť se týká i jeho samotného a zmiňovaných námitek proti jeho jmenování. Trochu to vypadá, že se Pavel Blažek rozhodl pro válku s některými patry státního zastupitelství a že to má být jeden z leitmotivů jeho nynějšího angažmá na ministerstvu.
Premiér Petr Fiala mu dal jmenováním i přes pochybnosti do rukou silný mandát, který Blažek hodlá proměnit v tvrdý boj s nešvary, které léta nikdo neřešil. Můžeme vést debatu, nakolik je vhodné, aby to byl právě Pavel Blažek. Nebo si jednoduše nasadit na hlavu kamerku, postavit se na vrchol toboganu a užít si tu jízdu. Třeba to bude zábava.
