Sociální sítě a naše schopnost (kriticky) myslet

Přesycení informacemi bez porozumění

Sociální sítě zahlcují lidský mozek obrovským množstvím informací. Jejich kvantita dramaticky převyšuje kvalitu. Neustálý proud nových sdělení, zpráv, komentářů a atraktivních „odhalení“ vytváří tlak, který lidem prakticky znemožňuje se zastavit, přemýšlet, porovnávat a vyhodnocovat. Informace jsou přijímány, nikoli zpracovávány.

Důsledkem je postupná ztráta schopnosti reagovat na odlišné nebo protichůdné informace. Pokud se vůbec objeví, jsou automaticky odmítány jako útok, manipulace či „nepřátelská lež“. Člověk dlouhodobě napojený na specifický informační proud je utvrzován ve svých sdílených názorech a postojích. Tyto jednostranné jistoty pak prohlubují pomyslné zákopy mezi lidmi i celými společenskými skupinami.

Úpadek dialogu a kritického myšlení

Systematický tlak vyhraněných informačních proudů omezuje schopnost vést skutečný dialog. Kritické myšlení, založené na ochotě naslouchat, zpochybňovat a porovnávat, je nahrazováno dogmatickým a často demagogickým uvažováním. Právě zde nacházejí ideální podmínky dezinformační centra a různí manipulátoři, jejichž cílem není porozumění, ale ovládnutí emocí a postojů lidí.

Konzumenti jednostranných, polovičatých či zcela nepravdivých informací se postupně stávají neschopnými smysluplné účasti na společenském diskurzu. Ztrácejí schopnost vyvažovat pohledy, reflektovat realitu v její složitosti a vnímat nuance. Manipulaci pak nepodléhá pouze jejich obraz světa, ale i sebereflexe a sebekoncepce – tedy to, jak sami sebe chápou a jaké místo si ve společnosti přisuzují.

Emoce jako nástroj moci

V současném prostředí mají manipulátoři a samozvaní „tvůrci názorů“ mimořádně snadnou pozici. Pokud dokážou správně zasáhnout citlivá místa – strach, závist, pocit ohrožení, šovinismus či sobecké impulzy – setkávají se s nadšeným přijetím a loajalitou dobře vytipovaných skupin. Časté sdílení těchto informací jejich vliv dále zesiluje a vytváří iluzi pravdivosti a většinového souhlasu.

Síla informací šířených prostřednictvím sociálních sítí dnes v mnoha ohledech převyšuje vliv tradičních médií. Zatímco média fungují – alespoň v ideálním případě – jako filtr, oponent či recenzent, sociální sítě žádnou obdobnou kontrolu nevyžadují. I proto se řada politických i společenských aktérů začíná médiím vyhýbat a komunikuje napřímo, bezprostředně a bez korekcí právě skrze sociální sítě.

Diskreditace jako možný zlom?

Tento trend však může mít i svůj zlomový bod. Právě absence hranic, pravidel a odpovědnosti vede k tomu, že manipulace je často přehnaná, průhledná a stále méně důvěryhodná – dokonce i pro ty, kteří jí dříve ochotně podléhali. Lze proto uvažovat o tom, že postupně bude docházet k diskreditaci části informací šířených na sociálních sítích a k poklesu jejich přesvědčivosti a tím akceptace.

Nabízí se otázka, zda se sociální sítě v této podobě časem samy „nezhroutí“ jako dominantní nástroj formování názorů a postojů. Zda lidé (zvláště ti moudřejší) nezačnou znovu hledat stabilnější, ověřenější a náročnější (hlubší) zdroje informací.

Největší riziko: ztráta schopnosti návratu

Zásadní a otevřenou otázkou však zůstává něco jiného.  Nikoliv to, zda a nakolik se sociální sítě zdiskreditují, ale zda do té doby nedojde k atrofii schopnosti lidí samostatně a nezávisle myslet. Zda si uchováme ochotu i dovednost kriticky porovnávat informace z různých zdrojů, vést dialog a reflektovat vlastní postoje.

Pokud by tato schopnost atrofovala, návrat ke kritickému myšlení by byl obtížný – a možná bolestivý. Budoucnost sociálních sítí tak není pouze technologickou nebo mediální otázkou. Je především otázkou lidské odpovědnosti za vlastní myšlení, sebereflexi a schopnost obstát ve světě, který je stále hlasitější (agresivnější), rychlejší a méně ochotný ke skutečnému dialogu a porozumění.

Kritické myšlení jako východisko?

Z dílny SMARTER Training and Consulting vychází  workshop „Sociální sítě a kritické myšlení“, o který je v posledním období nebývalý zájem: Účastníci si nastavují pravidla kritického myšlení ve vztahu k sociálním sítím pomocí otázek, které je vedou:

• Všímám si svých emocí? Je pro mě silná emoce signál k reakci nebo k přemýšlení?
• Je pro mě zjednodušování reality a nálepkování varovným signálem?
• Zaslouží si daná informace mou reakci, čas a energii? Nastavuji si „čas pro příjem“?
• Zajímá mě, kdo informaci říká, odkud ji má a s jakým záměrem ji podává?
• Porovnávám informace z různých zdrojů a názorových bublin?
• Nezaměňuji názory za fakta?
• Nesdílím dál informace, které neumím ověřit?
• Zvažuji, zda moje reakce přispívá k porozumění, nebo jen zesiluje „šum“ a rozpory?

Autoři:

Aleš Kabátek, Marek Tůma

partneři SMARTER Training & Consulting, s.r.o.