Obrat v nejzelenějších zemích světa. Kvůli válce v Íránu pokukují po fosilních palivech
- Populisté v Nizozemsku se nechtějí vzdát Groningenu, vláda vidí budoucnost v Severním moři.
- Němečtí politici otevřeli otázku frakování, které je v zemi od roku 2017 zakázané.
- Dánsko volá po evropské suverenitě a připouští, že bez domácí těžby se neobejde.
Uvěznění ropy a plynu v Perském zálivu nutí všechny země k tomu, aby znovu zvážily, jaké zdroje mohou využívat přímo doma. Mnohé zejména v Asii urychlují plány na rozvoj větrných a solárních farem. Řada jich ale pomýšlí i na rozšíření domácí těžby fosilních paliv. A to dokonce i státy, které byly v poslední době považované za velmi zelené a kráčely směrem k dekarbonizaci. V Evropě mezi ně patří Nizozemsko a Dánsko, v zámoří například Mexiko.
Místo otřesů v Nizozemsku přesun těžby na moře
Nizozemsko bylo dříve unijním lídrem v těžbě plynu, v roce 2024 ale definitivně skoncovalo s dobýváním ze svého velkého pole Groningen. Místní si tam více než dvě dekády stěžovali na otřesy, které působily škody na budovách. V zemi mezitím rychle přibývaly fotovoltaické instalace. Zatímco v roce 2020 se slunce podílelo na produkci elektřiny ze sedmi procent, loni už více než z pětiny. „Emise z nizozemského energetického sektoru klesly za poslední dvě desetiletí o třetinu díky silnému růstu větrné a solární energie, které nahrazují fosilní paliva,“ konstatoval energetický think tank Ember.
Jenže když se ukázalo, že se válka v Íránu stává energetickým průšvihem, zvedli téma Groningenu pravicoví populisté. „V současné geopolitické situaci dává smysl ponechat si vlastní plynové vrty jako nouzovou rezervu,“ míní dle Reuters politik Geert Wilders.
Nová centristickávláda zprovoznění pole vylučuje. Má ale zájem na společných projektech s Německem v Severním moři. “Opět jsme se dohodli na urychlení nárůstu těžby plynu v Severním moři,“ řekl nedávno premiér Rob Jetten, bývalý ministr klimatu, po setkání s německým kancléřem Friedrichem Merzem. Místní společnost One-Dyas v dubnu zahájila produkci v druhém vrtu v této lokalitě. Těžba z ní tak nyní pokrývá sedm procent nizozemské plynové poptávky.
Dánsko se leklo geopolitických otřesů i závislosti na americkém LNG
„Nizozemsko je plně odhodláno k přechodu od fosilních paliv. Přesto uznáváme, že je složitý a dlouhý. Realita je taková, že fosilní paliva stále potřebujeme, protože zatím neexistuje dostatek udržitelných alternativ,„ komentoval pro Politico postoj vlády mluvčí ministerstva klimatu.
Za dalšího zeleného lídra je považované Dánsko, kde vítr a slunce produkují více než dvě třetiny elektřiny. Ovšem i Kodaň nyní zvažuje prodloužení licencí na těžbu ropy a plynu v Severním moři až do roku 2050. Přiměla ji k tomu už válka na Ukrajině a stoupající evropská závislost na americkém LNG v době, kdy jsou zejména dánské vztahy s Washingtonem na bodu mrazu. Konflikt na Blízkém východě učinil téma ještě naléhavější.
“Zdroje, které můžeme získat lokálně, nemusí být přepravovány na dlouhé vzdálenosti nebo dovezeny z pochybných režimů, kterým nevěříme,„ hájí prodloužení licencí Martin Næsby, představitel odborové organizace dánských těžařů.
Německo uvažuje nad zrušením zákazu frakování
“Evropa se musí postavit na vlastní nohy,„ tvrdí i dánský ministr průmyslu Morten Bodskov. „To vyžaduje, abychom masivně investovali do vlastních energetických kapacit. V první řadě do zelených řešení. Ale také do dodávek, které udržují výrobu v chodu, zatímco posilujeme rozšiřování zelené a stabilní energie,“ osvětlil.
Téma domácí těžby plynu silně rezonuje i v Německu, které v uplynulých letech také hodně sázelo na dekarbonizaci a zelenými zdroji chtělo nahradit ruskou surovinu. Země je nyní ale stále silně závislá na dovozu energií, jejich import představuje dvě třetiny spotřeby. „Německo by mohlo pokrýt zhruba čtvrtinu svých potřeb zemního plynu z domácí produkce,“ řekl Euronews geofyzik Hans-Joachim Kümpel.
K takové produkci by ovšem bylo třeba použít kontroverzní a v zemi v současnosti zakázanou metodu frakování, která čelí časté kritice kvůli dopadům na životní prostředí. Odborník je ale přesvědčen, že tyto obavy jsou přehnané a technologie v posledních letech pokročily. Tvrdí dokonce, že domácí těžba by byla klimaticky šetrnější než náročný dovoz LNG.
Starmerova vláda je pod velkým tlakem kvůli projektům v Severním moři
Někteří politici se úvahám o zrušení zákazu nebrání. „Dalším krokem by mělo bylo frakování,„ prohlásil nedávno bavorský premiér Markus Söder. V březnu tým poradců ministryně hospodářství a energetiky Katheriny Reicheové představil studii ve prospěch zrušení zákazu frakování.
Také v neunijní Británii válka v Íránu oživila politický spor o to, zda podporovat těžbu fosilních paliv v Severním moři. Vláda Keira Starmera se dostala k moci v roce 2024 se slibem zákazu nových licencí na průzkum ropy a plynu. Opoziční konzervativci a populisticky pravicová strana Reform UK, která vede v průzkumech volebních preferencí, tlačí labouristy k obratu. Za těžbu lobbuje průmysl a dokonce ohledně ní posílá do Londýna svá doporučení americký prezident Donald Trump.
„Evropa zoufale potřebuje energii a přesto Spojené království odmítá otevřít ropná pole v Severním moři, v jednom z největších nalezišť na světě. Tragédie!!! Aberdeen by měl vzkvétat. Norsko prodává svou severomořskou ropu Spojenému království za dvojnásobnou cenu. Vydělávají na tom jmění,“ obul se Trump v půli dubna do Britů na sociální síti Truth Social. V britských médiích se dokonce spekuluje o tom, že by ministr energetiky Ed Miliband nakonec mohl tlaku podlehnout, zatím ale rozhodnutí nepadlo.
S fosilními palivy koketují i latinskoamerické země
Vážné úvahy o domácí těžbě se netýkají jen evropských zelených bašt. Svůj názor přehodnotila i klimatoložka, mexická prezidentka Claudia Sheinbaumová. „Po mnoho let jsem sama frakování říkala ne. Ale když se podívám na nové technologie a situaci země z hlediska energetické závislosti, nejhorší, co můžeme udělat, je prostě říct ne,“ prohlásila nedávno. Technická komise podle ní nyní hodnotí nové metody frakování.
Další země, které by se teoreticky mohla dát radikálně odlišnou cestou než dosud, je Kostarika. Středoamerický stát silně sází na ochranu přírody a dokázal zvrátit odlesňování. Zatím v něm platí moratorium na těžbu ropy a plynu. V praxi to ale znamená, že Kostarika je silně závislá na dovozu těchto surovin a je tak citlivá na geopolitické otřesy. Její dosluhující prezident Rodrigo Chaves se snažil rozproudit národní debatu o tom, že by měl být vyhodnocen přínos možné těžby.
“Možná sedíme na obrovském množství těchto zdrojů. Norsko je země, která těží ropu v severním Atlantiku, daří se jim dobře a chrání své životní prostředí,„ argumentoval. Za pár dní ho nahradí Laura Fernándezová, která nejspíš bude pokračovat v jeho politice.
