E15: Loni byl i přes zlepšené výsledky obor veletrhů stále pod tlakem úsporných opatření, zejména v oblasti výdajů na marketing. Je to letos již lepší?
Firmy se potřebují prezentovat. Je množství oborů, v nichž se nelze spoléhat na billboardy nebo inzerci v tisku a naopak největší efekt jim přináší prezentace v reálném prostředí, tedy prostřednictvím veletrhu. Tlak na úspory ale je stále. Potěšitelné však je, že ne všechny firmy veletrhy škrtly, byť je to v položce marketing význačná částka. Letos jsme tak například konkrétně na strojírenském veletrhu pocítili, že firmy kvůli oživení ekonomiky tolik nesmlouvají a rozšiřují účast. Přece jen se pokladny podniků více otevírají.
E15: Jak velkou konkurencí je přesun marketingových výdajů na internet? U kterých oborů je to nemožné a u kterých je to velká konkurence?
Velká konkurence je to samozřejmě u spotřebního zboží a prodejních výstav. V případě strojního, technologického či průmyslového zařízení se potvrzuje, že jejich prezentaci na internet přesunout možné není. Asi nikdo si nebude kupovat obráběcí stroj za deset milionů přes internet.
E15: Mění se struktura veletrhů v Brně? V minulosti byly největšími akcemi Invex, Autosalon, stavební a strojírenské veletrhy, ale první dvě akce již neexistují...
Podobná akce jako Invex už neexistuje nikde na světě. V minulosti byl největším ComDex v Las Vegas, který byl ale zrušen již v roce 2004, kdy se Bill Gates s Michaelem Dellem dohodli, že už tam nebudou jezdit. Všichni používáme počítače, mobily, všichni víme, jak je zapneme, už není potřeba někomu něco vysvětlovat. IT firmy, které nabízejí řešení pro firmy, se navíc přesunuly k souvisejícím oborovým veletrhům. Takže například software pro programování obráběcích CNC strojů je nyní možné vidět na strojírenském veletrhu vedle dotyčných strojů. Tyto IT firmy už nechtějí být na samostatném veletrhu. Druhý veletrh, který skončil, je Autosalon. Domnívám se ale, že bude v dohledné době obnoven. V Rakousku také nebyl deset let a nyní je to velice hezký veletrh.
E15: Není paradoxní, že když v Česku jsou tři výrobci osobních aut, v počtu kusů vyrobených na hlavu je země mezi prvními na světě, ale nemá vlastní autosalon?
Ale to jsou auta vyráběná z 90 procent na export. Můžeme za to ale my Češi, protože máme rádi jednu tuzemskou značku. Dáváme jí přednost, a má tak podstatné postavení na trhu. Pak existují další tři značky, které dohromady mají dalších šedesát procent trhu. Tyto značky mají o autosalon zájem. Ostatní, které prodávají řádově tisíc kusů vozidel ročně, říkají: Ať děláme, co děláme, stejně prodáme zhruba tisíc aut ročně. V Česku jsou podíly na trhu dané. Například Škoda Auto má o Autosalon veliký zájem. Pořádá přitom u nás firemní akce, což je pro nás ekonomicky zajímavější než celý autosalon, vždyť s tím máme i méně starostí. Ale sto padesát tisíc lidí by na Autosalon přišlo, jen pokud by tam bylo dvacet třicet značek.
Boom z let 2004 až 2008 se nikdy nevrátí. Šlo o extrémní růst a bylo jasné, že to tak nemůže být do nekonečna
E15: Jakou roli při rozhodování firem o účasti na veletrzích hraje hlas jejich nadnárodních matek? Liší se to obor od oboru?
U automobilového průmyslu je to velký problém. Němečtí výrobci se rozhodli, že budou obesílat jen pět autosalonů, což jsou Frankfurt, Paříž, Ženeva, Detroit a Tokio. Nechávají vůli na importérech a dealerech. My ale nechceme jít do dealerského modelu, protože to je pak trochu lowcostový autosalon, přece jen by měl mít veletrh nějakou úroveň. Držíme se zásady, že by to měl být autosalon alespoň na úrovni importérů. V autoprůmyslu tak na nás globální rozhodnutí dopadají velice těžce. Projevuje se to ale i u dalších oborů. Jsem překvapen, že mnohé nadnárodní firmy si myslí, že zákazníci z Česka budou jezdit do Hannoveru, Frankfurtu či Mnichova. To je omyl. Loni poprvé na strojírenském veletrhu nebyla firma ESAB, největší firma na svařovací technologie. To je původně švédská firma, kterou koupili Američané se sídlem v Dallasu. A tam pak řekli, že škrtají všechny jejich evropské veletrhy. Byl to pro ně naprostý šok, protože říkali, že to potřebují, aby obsloužili klienty nejen v Česku, ale i v celé střední Evropě. Jak jsem celkem přítel globalizace, tak tady se nám trochu vymyká z rukou.
E15: Celková výstavní plocha akcí Veletrhů Brno každoročně klesá. Ještě před deseti lety to bylo přes 400 tisíc metrů čtverečních, loni už jen přes 260 tisíc. Čím to je způsobené?
Krizové období nebylo pro veletrhy příznivé. Ano, plochy se zmenšovaly a šetřilo se na každé židli. Boom z let 2004 až 2008 se nevrátí. Šlo o extrémní růst a bylo jasné, že to tak nemůže být do nekonečna. Z hlediska naší ekonomiky musíme prodat nějakých 200 tisíc metrů. Co je nad, to je dobře, co je pod, to je horší.
E15: Veletrhy v Česku se občas přou o počty návštěvníků či mezinárodnost veletrhů, některé firmy jako vy tyto údaje auditují, jiné ne.
Každý organizátor využívá tři základní údaje – počet vystavovatelů, návštěvníků a výstavní plochy – pro marketingové účely a charakteristiku veletrhů. Bylo by dobře, kdybychom měli stejnou metodiku, abychom se nemohli navzájem podvádět. K tomu je dobrá certifikace asociace veletržních správ, mezinárodních veletrhů a výstavišť UFI, což je jediná mezinárodně uznávaná certifikace. Tu máme v Česku jen my. UFI stanoví určitá pravidla, která se týkají jednak vybavení výstaviště, jednak toho, co je to mezinárodní veletrh. Takový veletrh musí vykazovat minimálně deset procent zahraničních vystavovatelů a pět procent návštěvníků ze zahraničí. Důležitou podmínkou je také zveřejňování pravdivých statistických údajů o veletrhu.
E15: Loňské výkony BVV stouply na 1,07 miliardy, čistý zisk klesl o třetinu na 29 milionů. Co mělo hlavní vliv na výsledky? A jaký je odhad pro letošní rok?
Loňský rok byl úspěšný tím, že to byl první rok, kdy jsme si nepomohli nějakými mimořádnými příjmy. Nic jsme neprodávali, nedostali jsme zpět nějaké daně a podobně. Výsledek byl pozitivní i zásluhou druhé největší akce Techagro, která byla rekordní nejen návštěvnicky, ale i ekonomicky. To, že klesl zisk, je srovnání hrušek s jablky – v předchozím roce jsme měli ony mimořádné příjmy. Sudé roky jsou také u nás silnější, liché slabší. Takže letos bude provozní výsledek jako v lichých letech někde na černé či červené nule.
E15: Existují i plány na větší otevření areálu výstaviště pro veřejnost?
Ano, nové vedení města proklamovalo, že areál se nachází za plotem a je potřeba jej otevřít veřejnosti. To je zajímavý nápad. Ale já říkám, že je to fabrika na veletrhy. Jezdí tam neustále dodávky a nákladní auta a nemohou mezi nimi kličkovat maminky s kočárky a jezdit lidé na kolečkových bruslích. Od nás se také očekává více akcí pro veřejnost. Zkoušeli jsme například festival zábavy. Jenže čím více je akce lidovější, tím je ztrátovější, protože veřejnost je zvyklá mít vše zadarmo. Jenže aby to byl festival zábavy, tak ji tam musíte mít a musíte ji zaplatit. To znamená pozvat minimálně dvě hudební skupiny, zařídit sportovní atrakce – a to vše stojí peníze. Takže doufám, že otevření výstaviště bude probíhat tak, že město Brno bude tyto akce pořádat a třeba nám zaplatí i nájem..
E15: Pokud město odkoupí většinový podíl Messe Düsseldorf, tak bude jediným majitelem výstaviště, a tak nájem samo sobě asi platit nebude?
To by ale poškozovali vlastní firmu. Takže bude muset. Pokud jde o prodej, ten se táhne několik let a dřívější vedení města mu příliš nakloněné nebylo. Koupi výstaviště hodnotilo z hlediska pozemkově-developerského využití. Je dobře, že nynější primátor chápe, že náš hlavní byznys je dělání veletrhů. Bez nich výstaviště nemá smysl.
| Jiří Kuliš (63) |
|---|
| Vystudoval VŠE v Praze se zaměřením na zahraniční obchod. V předchůdci Veletrhů Brno, společnosti Brněnské veletrhy a výstavy (BVV), pracoval již v letech 1976 až 1992. Poté do roku 2005 pracoval v diplomatických službách, mimo jiné jako chargé d’affaires či obchodní rada v Austrálii, Novém Zélandu, Japonsku a USA. Od roku 2006 působil jako konzultant managementu Veletrhů Brno, v prosinci 2009 se stal generálním ředitelem. |
