Svoboda & Williams koprodukovala film Domácí péče. Jak to jde dohromady s realitami?
Určitě to nebylo součástí nějakého plánu, účast na tomto filmu přišla spontánně. Dostal se mi do ruky scénář a měl jsem pocit, že je dobrý. Četl jsem ho v letadle do Londýna, a když jsme dosedli na Heathrow, tak jsem uronil slzu. Něco takového se mi už dlouho nestalo. Takže jsem se rozhodl scenáristu a režiséra Slávka Horáka podpořit. Scénář mi totiž na české poměry přišel nadstandardní. Samozřejmě že tam ale bylo i moje marketingové uvažování, kterým je protkáno vše, co dělám.
Byl v tom tedy také obchodní kalkul?
Na začátku jsem vůbec nepředpokládal, že by se mi investice do filmu vrátila, přestože nebyla veliká. Byla však důležitá, protože jsem byl první investor. Marketingová hodnota se nám už dávno vrátila. Je podstatnější než to, co se mi vrátí z prodaných lístků. Přesto přes osmdesát tisíc návštěvníků v kinech je na české poměry velmi dobré. Ve světle toho, že má snímek umělecké ambice, je to skvělý výsledek.
Překvapilo vás to?
Nepočítali jsme s tím, že to bude bestseller, možné překvapení jsme však tušili. Kdyby byl scénář prvoplánově komerční, tak bych ho určitě odmítl. Chtěl jsem podpořit kvalitní práci s uměleckými ambicemi. To jsem také požadoval po Slávkovi Horákovi, abych pak mohl být hrdý na spojení se značkou Svoboda & Williams.
Úroveň filmu Domácí péče potvrdilo jeho zařazení do soutěže na festivalu v Karlových Varech. Velice příjemné bylo, když Alena Mihulová vyhrála pro film cenu za nejlepší herečku. Přijetí ve Varech bylo famózní.
Domácí péče získala rovněž nominaci na Oscara. Co to pro vás znamená?
Oscarová kampaň začne hned po kolečku aktuálních festivalů. Svou kvalitu film potvrdil rovněž účastí na hlavním asijském filmovém festivalu v Jižní Koreji. Dostal se tam mezi deset nejlepších evropských snímků. Byli jsme přijati také na velké festivaly ve Vancouveru a Mannheimu. Pak už nás čeká Los Angeles, kde bude potřeba film promítnout kritikům a dělat kolem něj trochu show.
Je dělání rozruchu v Hollywoodu pro úspěch důležité?
Běží tam osmdesát zahraničních filmů a těžko si představit, že si akademici všechny důkladně prohlédnou. Ale stejně věříme, že se film prosadí. Měl dobrou recenzi v prestižním Variety, což dělá hrozně moc.
Předpokládám však správně, že vaší doménou budou nadále nemovitosti?
Film byla radost, kterou jsme žili poslední dva roky. Reality jsou však pochopitelně také radost. Dělat byznys je kreativní, a když to funguje, je to radost. Provoz realitní kanceláře je čím dál více o marketingu. Klientský servis je totiž mezi zavedenými kancelářemi už víceméně na stejné úrovni. O to větší váhu získává právě marketing.
Dříve to bylo jinak?
Dnes je to skutečně o marketingu mnohem více. Někdy si kladu otázku, jestli jsme více realitní kancelář nebo marketingová agentura. Klientům a developerům v současnosti běžně nabízíme kompletní marketing. Od vytvoření webu přes tvorbu a zadávání inzerce až po mediální plán a jeho naplňování. Jsme dnes schopní vzít na sebe celou klientovu kampaň. Nabídka musí být vidět i v případě prodeje jednotlivé nemovitosti. Svůj čas tak teď dělím půl na půl mezi marketing a vedení firmy.
Před časem jste vstoupili také do velkého byznysu kolem komerčních nemovitostí. Proměnilo to firmu hodně?
To už bude šest let, vstoupili jsme do něj na vrcholu krize. Segment luxusních nemovitostí se s krizí zastavil a my také. S naší předchozí orientací na zahraniční investory a expaty jsme byli v koncích. Museli jsme rychle do firmy zavést češtinu a cílit na českou klientelu. Měli jsme i dobrý tým a nechtěli jsme ho rozpustit, takže jsme zoufale přemýšleli, co dělat.
Vrhli jsme se na komerční nemovitosti a byla to šťastná volba. I v krizi byl trh aktivní, protože firmy zmenšovaly pronajaté prostory a stěhovaly se. Pohybů na trhu bylo docela dost. Vlastníci navíc do té doby na trh příliš nechtěli pouštět nové realitní agenty, krize nám však tento rigidní segment otevřela. Začali jsme mluvit o marketingu, o němž do té doby v komerčních realitách nikdo neslyšel.
Bylo těžké se prosadit na trhu okupovaném nadnárodními hráči?
Dokázali jsme se prosadit, přestože se objevovaly názory, že na trhu už místo pro nikoho dalšího není, natož někoho lokálního. Právě v té době ale přišla rovněž místní 108 Agency, která také získala na trhu solidní místo.
Je v současnosti jednoduché dělat realitní byznys?
V zásadě je. Není to žádná věda. Jde o to mít vizi a výdrž. Mít však balík peněz na rozjezd realitní kanceláře nestačí. Je to piplačka vyžadující dlouhodobý plán. Ale pochopitelně že trh má své vrcholy a pády. Krizí jsme prošli s odřenýma ušima. Dva roky to bylo napínavé.
Dva roky jsem se v noci probouzel a koukal do excelových tabulek, jestli to ještě dáme. Rozhodli jsme se ale trochu zahrát loterii s osudem, nestáhnout se, nezmenšit firmu a neopustit pozice. Dál jsme inzerovali a zaměstnávali drahé a dobré lidi. Krize nás donutila makat.
Chystáte se už na další krizi?
Teď je to realitní mejdan, můžeme těžit z toho, že jsme intenzivně dřeli, a dnes zase můžeme chodit na večírky. Hodně se investuje, probíhá dost obchodů. Už jsem se ale setkal s názorem jednoho klienta, jehož se investoři ptali, co bude dělat v další krizi.
Odpověděl jim, že s ní plně počítá. Má plán B a je připravený, i když to o té připravenosti asi platí trochu s nadsázkou. Mít plán B je však důležité. Avšak myslím, že bych už neměl odvahu to zahrát tak vabank jako v roce 2009. Byli jsme nepřipravení, neuměli jsme hned zareagovat, takže bylo spíše štěstí, že jsme přežili.
Už se zase spekuluje. Kupují se pozemky, staví domy a pořizují byty s vizí toho, že za dva roky budou ceny někde jinde. Spekuluje se čistě na zhodnocení
Jsou v realitách nějaké příznaky nezdravosti?
Už se zase spekuluje. Kupují se pozemky, staví domy a pořizují byty s vizí toho, že za dva roky budou ceny někde jinde. Spekuluje se čistě na zhodnocení. Koupit si byt na dobré adrese a počítat s růstem jeho hodnoty je ještě v pořádku. Ale jiná věc je stavět projekt a sázet na to, že než ho za dva tři roky dostavím, tak ceny vyrostou. Tyto očekávané výnosy se pak dávají do tabulek a trh to zase žene na spekulativní rovinu. A to je nezdravý moment.
Osobně investujete do průmyslových nemovitostí? Tam je vše v pořádku?
Mám podíl ve fondu Accolade, který má výborné výsledky. Za devět měsíců od vstupu jsme na výnosu přes devět procent. Na trhu, který se už začíná trochu přehřívat, považuji industriál za jeden z posledních zdravých segmentů. Accolade je navíc schopná ve spolupráci s developerem Panattoni mít haly pronajaté ještě před dokončením stavby.
Zájem jde napříč realitním trhem. Obrovská poptávka je ale po činžovních domech v širším centru Prahy. Ty chybí
Co teď v nemovitostech nejvíc letí?
Zájem jde napříč trhem. Obrovská poptávka je ale po činžovních domech v širším centru Prahy. Ty chybí, koupit činžák chce přitom každý druhý investor. U luxusních bytů vyvolává již jen úsměv, když někdo chce byt nad 150 metrů čtverečních v centru, v posledním patře, s terasou, parkováním a výhledem na Hrad. Takových bytů je tak málo, že se silně přeplácejí. I velmi movité klienty to pak často odradí.
V devadesátých letech jste působil jako rocker. Stíháte ještě muziku?
Stíhám, i když je to časově náročné. Je to radost i starost. Doma už se mnou kvůli tomu skoro nemluví. Hraju v kapele, ale už jsem kvůli času musel klukům navrhnout, aby odehráli dva koncerty beze mě. Přesto ale zvládáme otevřít studio Talents Room, které bude mít charakter hudební produkce.
Bude platformou pro interprety, nejen pro muzikanty, ale třeba i pro herce nebo voice overy, teď tam doděláváme právě zvukový mix filmu o filmu Domácí péče pro vydání vánočního DVD. Prostě kompletní zvukové studio, které bude současně klubovnou pro naši kapelu.
| Prokop Svoboda (42) |
|---|
| V devadesátých letech začínal v reklamním a hudebním byznysu, mimo jiné u společnosti PolyGram/Universal. Na osudovou výhybku do realit najel v roce 1999. O sedm let později spoluzaložil realitní kancelář Svoboda & Williams. |
