Myslím, že vztah mezi studentem a učitelem je pro smysluplné trávení času ve škole zásadní, byť se o něm moc nemluví. A když na něj přijde řeč, tak jen v souvislosti s případem šikany učitelky na SŠ Třebešín, který sice vyvolal diskusi, ale příliš hysterickou a plnou krajních řešení. O vzájemném respektu učitele a žáka jsme se z ní mnoho nedověděli.
Jak to vypadá, když výuka ani žáka, ani učitele nebaví, víme všichni. Student se drtí pro něj nezajímavé fakta, která nikdy nevyužije, a když může, výuku ignoruje a kouká buď do smartphonu, nebo spí. Učitel sehrává necharismatickou roli konzervativního strážce vědění z dob Marie Terezie a myslí si, že ho musí všichni bezvýhradně poslouchat, i když někdy mluví naprosto z cesty. Částečně jsou v tom obě strany nevinně – rámcové vzdělávací programy jsou neúprosné, maturita je také dělaná tak, aby se student vešel do jakési škatulky průměrnosti a obyčejnosti, a učitel tak proto směřuje výuku. A ani aktivita navíc, s níž student třeba i přijde, se moc nepočítá – do škatulky se nevejde.
Nic lepšího než peníze to ale nezmění. Víme to skoro všichni, ale i přes to, jak často mantra o vyšších platech ve školství zaznívá, se nic moc neděje a aktuální přídavek od ministryně Valachové není tak velký, aby školství vytrhl trn z paty. Na pedagogické fakulty se stále hlásí jen ten zbytek, co jinam nevzali a co má podle dobře známých kuloárních informací problém napsat i krátkou esej. Vyšší platy by ale, doufám, dokázaly přilákat specialisty a opravdové zájemce o pedagogiku. A školy – střední a snad i vysoké – by konečně mohly začít nabírat méně studentů a více se jim věnovat. Peníze, peníze, peníze.
A možná by pak do škol nechodilo učit pár zapálených nadšenců a spousta už teď vyhořelých učitelů, kteří za pár let vyhoří možná ještě víc. K lidem, kteří za málo peněz do úmoru dělají práci, která je nebaví, ale se kterými chtě nechtě musí trávit studenti dlouhé hodiny denně, je těžké mít respekt, zejména pokud jste puberťák zpochybňující autoritu všeho a všech. České školství potřebuje víc Igorů Hnízdů – pevnou ruku přirozené autority, s níž lze navázat časem mírně přátelský vztah, zkrátka pořádný vzor.
Dobře placený vzor, protože bez úcty k sobě sama nemusí ani největší autority školský kolotoč vydržet. A kdybyste se studentů zeptali, co od takového učitele čekají, nejspíš by to byla diskuse. Ne nad tím, co zrovna frčí na youtube, ale i tak by téma mělo studenty zajímat. Právě diskuse by mohla pomoci utužit vztah mezi kantorem a žákem, nehledě na to, že učit se argumentovat je prospěšné vždycky a všem. Protože největším problémem českého školství nakonec nejsou výsledky ze srovnávacích zkoušek, ale respekt, diskuse a vzory – a hlavně peníze.
