Favorita na premiéra může porazit muž s popelnicí na hlavě. Farage čelí největší krizi

Když se na jaře během místních voleb přes Velkou Británii přehnala „krajně pravicová tsunami“ v podobě přesvědčivého vítězství kandidátů strany Reform UK Nigela Farage, stálo to nakonec křeslo labouristického ministerského předsedy Keira Starmera. Také to vypadalo, že má Farage otevřenou cestu k premiérské funkci. Starmerův nástupce Andy Burnham se ale zatím tohoto populisty tolik bát nemusí. Reform UK se totiž z výsluní rychle propadá do čím dál větší krize.

Zatímco Burnham ve svém pondělním inauguračním projevu před Downing Street 10 jásajícím příznivcům slíbil „největší změny za 40 let“, Farage – nejvýraznější opoziční politik v zemi – jeho jmenování označil za puč a vyzval k vypsání nových voleb. Prvních 100 dní v premiérské funkci, v Británii považovaných za období hájení, je podle politologů zásadní pro utváření veřejného dojmu nového lídra země. Šéfa Reform UK však teď zaměstnávají jeho vlastní problémy, a proto nebude moci Burnhamovi jít po krku tak, jak by si přál. 

O jaké problémy jde? Británie momentálně žije Farageovými skandály, jež vzbuzují podezření, že tento někdejší nejhlasitější zastánce brexitu porušil parlamentní pravidla o transparentnosti. Podle britských médií nepřiznal rozsáhlé finanční dary a výhody, které mu před několika lety poskytoval například odsouzený podvodník George Cottrell. Také nepřiznal dar ve výši pěti milionů liber (141,8 milionu korun) od kryptomiliardáře Christophera Harbornea. V obou případech to může znamenat, že výměnou za tyto výhody Farage skrytě lobboval ve prospěch obou podnikatelů. 

Farage kvůli tomu už rezignoval na svůj poslanecký mandát a chce ho znovu obhájit v srpnových doplňujících volbách. V jeho obvodu Clacton v jihovýchodní Anglii by jej ovšem podle nedávného průzkumu Ipsos mohl porazit recesista zvaný Hrabě Binface, jenž na veřejnosti vystupuje zásadně s obří helmou ve tvaru popelnice na hlavě. Jde o komika Jonathana Harveye, který kandidoval už i proti dalším výrazným politikům, například expremiérovi Borisi Johnsonovi. 

Aby toho nebylo málo, Farageovi navíc začínají voliči odcházet k ještě radikálnějšímu hnutí Restore Britain, jež vede někdejší finančník Rupert Lowe. Tento odliv před měsícem v doplňujících volbách v obvodě Makerfield (oblasti širšího Manchesteru) přispěl k Burnhamovu zvolení do parlamentu a otevřel mu tak dveře do premiérské funkce.    

„Farage a Reform UK jsou ve značných problémech a teprve teď jim začíná docházet, do jak velké míry,“ komentoval situaci Sam Power, přední expert na financování politiky, volební regulaci a korupci z Bristolské univerzity. 

V ostatních velkých evropských státech, zejména v Německu a ve Francii, se přitom krajní pravici daří. Posiluje kvůli nespokojenosti voličů s nabídkou tradičních stran a frustraci z nestabilních vlád. Úspěch těchto politických bloků ale k nestabilitě přispívá, protože s nimi ostatní strany nechtějí či nemohou spolupracovat. Také to za současné geopolitické situace přináší riziko pro společné evropské obranné projekty.

Snadné to nebude

Hned v prvních týdnech na Downing Street na Burnhama čeká spousta výzev, s nimiž se bude muset vypořádat. Jeho výchozí pozice však zatím není špatná – podle týdeníku The Economist se zdá, že preference labouristů díky jmenování Burnhama v některých volebních obvodech narostly až o deset procent. 

Postbrexitovou Británii trápí mimo jiné slabý ekonomický růst, který se v posledních dvou letech pohyboval okolo jednoho procenta. Výnosy z desetiletých vládních dluhopisů se pohybují kolem pěti procent, což znamená, že si vláda půjčuje nejdráž od finanční krize v roce 2008. Brity navíc zatěžují čím dál vyšší účty za potraviny, energie nebo dražší hypotéky. K frustraci lidí z drahoty se přidal ještě skandál okolo vazeb bývalého velvyslance v USA Petera Mandelsona na zesnulého finančníka a sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina. To přispělo k už zmíněné porážce labouristů v obecních a regionálních volbách, historicky vůbec největší, což nakonec vyústilo v odchod Starmera. 

Do nálad Britů se promítá i napjatá bezpečnostní situace. Například v pondělí Rusko v mezinárodních vodách asi 70 kilometrů jižně od přístavu Plymouth provedlo test svých námořních zbraní. Kromě toho už pět měsíců probíhá válka v Perském zálivu, kde na sebe útočí USA a Írán a cena ropy je nad 90 dolary (1900 korun) za barel. Za nedostatek zkušeností s obrannou politikou sklízí kritiku také nový ministr obrany Wes Streeting, který ještě nedávno usiloval o premiérský post a platí za Burnhamova vnitrostranického rivala. 

Tři lišky v jednom kurníku

Dobrá zpráva pro nového premiéra ale je, že voliči nejvýraznějšímu britskému opozičníkovi Farageovi nejspíš přestávají věřit. Podle podcastu The Rest Is Politics začínají Reform UK čím dál víc vnímat jako součást politického establishmentu. Podle průzkumu společnosti Public First pro web Politico také většina Britů Farage nevnímá jako oběť systému, jak se politik rád prezentuje. 

Některé Farageovy krajně pravicové voliče láká hnutí Restore Britain, jež řídí odpadlík od Reform UK a multimilionář Rupert Lowe. Lowe, kterého veřejně podporuje mimo jiné i americký miliardář Elon Musk, se nyní snaží Brity burcovat nepodloženými tvrzeními o čtvrt milionu znásilněných dívek pákistánským gangem v průběhu deseti let. V červnových doplňujících volbách v Makerfieldu, kde byl Burnham zvolen poslancem, kandidátka tohoto hnutí získala skoro sedm procent hlasů.

Ačkoli by podle celostátních průzkumů hnutí Restore Britain volila necelá tři procenta Britů ve srovnání s 25 procenty pro Reform UK, podle agentury Bloomberg se Loweovu hnutí rychle daří zapouštět kořeny v regionech a nabírat tisíce členů. Lowe se v červnu také podle Bloombergu stal třetím nejsledovanějším britským politikem na sociálních sítích. Podle deníku Financial Times by ve volebním systému, kde pro zvolení poslance v jednomandátovém obvodě stačí prostá většina hlasů v prvním kole, takto Reform UK mohlo kvůli Loweovu hnutí přicházet o mandáty. 

Navíc i Burnham soupeří o voliče Nigela Farage. Oba politici se Brity snaží oslovit podobně populistickou rétorikou, jež spočívá v osočování londýnských institucí, že jsou odtržené od života běžných občanů. Nový premiér se rovněž navzdory odporu svých spolustraníků rozhodl ponechat ve funkci ministryni vnitra Shabanu Mahmoodovou, která prosazuje zpřísňování britské migrační politiky. Její návrhy dokonce v minulosti veřejně podpořil i sám Farage.        

Andy to zařídí 

Nový premiér zatím přišel s řadou nákladných slibů, mezi něž patří závazek prosadit největší program výstavby obecních bytů od konce druhé světové války. Ve svém prvním projevu ve funkci také slíbil skoncovat s bezdomovectvím: v následujících pěti letech chce vyčlenit 340 milionů liber na zajištění 1200 domovů a „intenzivní podporu“ pro tři tisíce lidí. 

Burnham hodlá také přesouvat víc pravomocí z Londýna na jednotlivé regiony, převádět vodárenské a energetické podniky pod veřejné vlastnictví a současně rychleji navyšovat výdaje na obranu, a to ke třem procentům HDP v roce 2030 ze současných 2,4. Vláda rovněž oznámila zrušení pětiprocentní daně na energie a koketuje se zvýšením limitu pro příjmy osvobozené od daně. 

Přitom pořád není zcela jasné, kde na to vzít. Mezinárodní měnový fond minulý týden varoval, že si Velká Británie nemůže dovolit další zvyšování veřejných výdajů. Premiér chce zároveň dodržet platné limity na další půjčování, aby náklady na obsluhu státního dluhu dál nerostly. Proto už připouští, že jeho kabinet bude možná muset přistoupit ke zvyšování daní.