Konec jednotné evropské měny by se podle ekonoma, který často kritizuje Evropu za politiku úsporných opatření, mohl odehrát ve čtyřech bodech a odstartovalo by jej vystoupení Řecka z eurozóny. Podle Krugmana by se tak „velmi pravděpodobně“ mohlo stát již příští měsíc, tedy v červnu. Řecké strany se po volbách snaží sestavit fungující vládu, ale zatím se jim to nedaří. To může ohrozit čerpání mezinárodní pomoci, kterou země nutně potřebuje.
„Jsem přesvědčen, že euro jako měna v dohledné době neskončí. Myslím, že Krugman podceňuje politické odhodlání Evropanů euro udržet. Nejde jen o Německo. Francouzský prezident Françoise Hollande a představitelé menších zemí budou s německými politiky v tomto ohledu na jedné lodi,“ řekl analytik UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
Z ekonomického pohledu je podle Sobíška vidět propastné rozdíly mezi situací Řecka, které do eurozóny nikdy nemělo být připuštěno, a všemi ostatními zeměmi. „Na bankrot Řecka s následným odříznutím od evropských penězovodů by zřejmě reagoval zbytek eurozóny stmelením se a s pomocí Evropské centrální banky by bylo možné ustát nákazu finančních sektorů v dalších zemích,“ dodal Sobíšek.
„Ke komentáři Paul Krugmana není co dodat, ve zkratce přesně vystihnul to, čeho se finanční trhy nejvíce obávají a co právě dnes opět silně hýbe kurzem eura a dluhopisy i akciemi po celém světě,“ uvedl hlavní ekonom Patria Finance David Marek.
Čtěte také:
Acropolis, Adieu! Německý tisk vyzývá Řecko k odchodu z eurozóny
Banky se tiše připravují na odchod Řecka z eurozóny
Odchod Řecka z eurozóny by se podle něj mohl stát trhlinou v hrázi, kvůli které se protrhne celá přehrada. „Opět se tak vrací otázka, zda prohloubit vzájemnou solidaritu a posunout evropskou integraci směrem k fiskální a politické unii či nikoli,“ dodal s tím, že do diskuze se tak vrátí témata jako výrazné posílení záchranných fondů EFSF a ESM, společný evropský dluhopis, celounijní ministerstvo financí nebo částečně společné daně.
Po návratu Řecka k národní měně drachmě by podle amerického ekonoma následoval obrovský odliv peněz z italských a španělských bank, protože střadatelé by se snažili přesunout svoje úspory do Německa. Na takový vývoj by obě země možná odpověděly zákazem převodu vkladů za hranice a omezením objemu jednotlivých výběrů.
Blížící se kolaps italských a španělských bank by podle Krugmana nejspíš vedl k obrovskému odlivu peněz z Evropské centrální banky, které by měly problematické finanční ústavy zachránit.
Takový vývoj by postavil největší ekonomiku eurozóny, tedy Německo, před složitou volbu. Němci by se tak museli například smířit se zárukami za španělský dluh, které by mohly „zlevnit“ ceny španělských dluhopisů, a museli by také přijmout vyšší inflaci.
S tím ovšem Marek nesouhlasí. „Tuto myšlenku razí více ekonomů a v podstatě jde o to, jak učinit jih Evropy více konkurenceschopný na úkor Německa. Bylo by chybou, aby Německo ztrácelo svou konkurenceschopnost vůči USA a zemím BRIC. Tím by si eurozóny jako v celek v globálním kontextu jenom pohoršila,“ uvedl.
Pokud by Německo takový scénář odmítlo, evropská jednotná měna by po deseti letech od zavedení do oběhu skončila. „Mluvíme o měsících, nikoliv o letech, aby se toto odehrálo,“ uvedl Krugman.
